Ta to pořádně dokázala roztočit! S oblibou se pohybovala mezi uměleckou smetánkou, a dokonce jeden čas platila za módní ikonu.

Narodila se do zlaté kolébky v roce 1930, ale že se její otec stane králem, to nemohl nikdo tušit. O pár let později – po smrti Margaretina dědečka Jiřího V. – totiž vypukl skandál s dvakrát rozvedenou Američankou paní Simpsonovou, které se nechtěl vzdát nový král Eduard VIII. Když se tedy raději vzdal trůnu, nahradil ho jeho mladší bratr Albert, otec Alžběty a Margaret, který nastoupil coby Jiří VI.


Říkalo se, že bouřlivý život malé princezničky předznamenaly okolnosti jejího narození. Vévodkyně z Yorku, její matka (známe ji jako královnu-matku, která se dožila úctyhodného věku téměř 102 let), si totiž přála, aby se její druhé dítě, narodilo na skotském hradě Glamis, místě jejího dětství. Dítě na sebe nechalo čekat dlouhých 16 dní a pak si vybralo ten nejmíň vhodný okamžik. Oné srpnové noci lilo jako z konve, burácely hromy a zlověstně šlehaly blesky.

Odmalička vyrůstala se svou o čtyři roky starší sestrou Alžbětou hýčkaná houfem guvernantek a veškerého personálu předem připraveného jí splnit jakékoli přání. V její výchově se sice kladl důraz i na vzdělání, ale její matka byla přesvědčena, že princezny by měly umět skvěle tančit, milovat hudbu, znát a dodržovat pravidla společenského chování, ale především být milé, půvabné a atraktivní. Margaret byla všestranně nadaná -  výborně jezdila na koni, plavala, hrála na klavír.

Po válce a hlavně počátkem padesátých let se začala zajímat o módu. Stala se idolem své generace, pravidelně se objevovala na stránkách nejen britského tisku. Brzy začala plnit i reprezentační úkoly a zastupovat nemocného otce či těhotnou sestru. Vždy si ale udělala čas na zábavu. Pověstné byly její noční výlety do barů, byla hvězdou bujarých večírků pořádaných přímo v Buckinghamském paláci. Často byla fotografována s cigaretou a skleničkou ginu či whisky v ruce. Rodičům se to nelíbilo, ale tiše to tolerovali.

V třiadvaceti letech, rok po smrti otce, se Margaret zamilovala do Petera Townsenda, příslušníka královského letectva RAF. Peter nebyl šlechtického původu a byl navíc rozvedený! Margaret požádala svou sestru Alžbětu jako vládnoucí panovnici i svou matku o svolení k sňatku. Obě naoko souhlasily, ale vyžádaly si roční pauzu. Doufaly, že se za tu dobu najde vhodnější ženich. Tvrdě proti sňatku byla Margaretina babička, bývalá královna Marie, premiér Churchill i parlament.

Své oficiální negativní rozhodnutí královna Alžběta tak trochu úmyslně oddalovala, přece jen to byla její sestra! Chtěla se zbavit zodpovědnosti. Podle ústavy z roku 1772 totiž v den 25. narozenin princezny už měl pravomoc rozhodnout pouze parlament, nikoli královna.
Princezna Margaret měla v tu dobu už na své straně veřejnost i média, Winston Churchill už nebyl premiérem, babička Marie mezitím zemřela, královna Alžběta neměla právo (a asi ani nechtěla) sňatek vetovat. Vlastně sňatku oficiálně nic nebránilo. Přesto to dopadlo úplně jinak!



Princezně totiž bylo dáno jasně najevo, že v případě sňatku se stane soukromou osobou, že se bude muset vzdát všech svých privilegií, titulů i příjmů a že bude muset odejít od dvora do zahraničí, kde bude vést život „obyčejné“ paní Townsendové. Jenže Margaret byla příliš hrdá na svůj královský původ, zakládala si na něm a v žádném případě se nemínila vzdát svého postavení, ani luxusu, na nějž byla zvyklá. Koncem října 1955 se raději veřejně své lásky zřekla. V prohlášení uvedla, že tak činí z povinnosti vůči své zemi i královské rodině.

Roky jí přibývaly, a tak se začal horečně hledat urozený ženich. Mluvilo se o belgickém králi, v úvahu přicházeli postupně princ švédský, dánský či hannoverský…
Nakonec se zasnoubila a v roce 1960 provdala za známého fotografa Anthonyho Armstrong-Jonese, prý potomka nevýznamného velšského šlechtického rodu. Královna Alžběta ho ale ještě před svatbou jmenovala lordem Snowdonem. Byla to první britská královská svatba přenášená televizí a sledovalo ji asi 300 miliónů diváků celého světa.

Většina pozvaných příslušníků evropských královských rodů však tuto svatbu ignorovala. Omluvili se, odmítli se účastnit svatby princezny s obyčejným fotografem…
V manželství se narodily dvě děti. Syn David se dnes zabývá výrobou nábytku a je předsedou známé aukční síně Christie’s. Dcera Sarah se stala profesionální malířkou.
Protože na rozdíl od své sestry Alžběty nebyla Margaret svázána tvrdým protokolem, mohla se vrátit ke svému oblíbenému způsobu života. Spolu s manželem se pohybovali především v umělecké branži. Mezi jejich přátele patřili zejména módní návrháři, spisovatelé, herci, hudebníci. V šedesátých letech byli častými návštěvníky nočních klubů a společenských večírků, čímž budili velkou mediální pozornost.



Brzy se ale v manželství začaly projevovat první neshody. Oba byli totiž až příliš svobodomyslní a hlavně sebestřední. Postupem času jejich povahy začaly na sebe narážet a oni se přestali snášet. V roce 1976 oznámili formální rozluku a v roce 1978 přestalo manželství existovat.

Po 400 letech se tak Margaret stala první rozvedenou členkou anglické královské rodiny, a nastartovala tím vlnu rozvodů, které pak následovaly.

Před rozvodem i po něm sice prožila několik románků, ale podruhé se už nevdala. Příchodem princezny Diany o ni zájem médií postupem upadal a soustředil se na mladší členy královské rodiny.
Od devadesátých let začala trpět vážnými zdravotními problémy, které ji dokonce na čas připoutaly na invalidní vozík. Poslední roky žila osaměle v londýnském Kensingtonském paláci. Zemřela v únoru 2002. Její matka ji přežila o sedm týdnů…

Foto: Wikipedie
 
Na našem webu jste mohli také přečíst:

Uložit

Reklama