Reklama

Velkou nespavostí jsem, bohudík, netrpěla, ale moje spaní nebylo vždy bez problému.
 
Jako mladou maminku mě pochopitelně budily děti. Měla jsem dlouhé vlasy, na noc rozevláté - budíček byl šlapání mého robátka po vlasech, to by snad vzbudilo i mrtvého. Málo spaní bylo po tanečních zábavách a plesech, nevynechali jsme jediný a jezdili i do Prahy, celý autobus ze vsi. Prarodiče poctivě a RÁDI hlídali naše děti. Ale ta rána! Někdy nám mrňouskové otevírali ručkama oči a říkali: MLUV!

Lehké spaní jsem měla při nemoci dětí, nejen kvůli penicilínu po čtyřech hodinách. A ráno do práce, „službu" přebírala babička (tchyně). Spát nešlo pořádně ani při „blinkacích" nemocech, dost často jsem celou noc jen převlékala i naše postele, děti chtěly k nám - v nemoci se jim přece musí vyhovět - ale ráno jsme končili i v sypkách.

Kvůli své práci učitelky jsem si denně brala práci domů, v zemědělském útulku byly naše děti v 15 hodin poslední a manžel jezdil na směny. Když dům konečně ztichl, oprava sešitů a přípravy na vyučování. Kolikrát se stalo, že jsem únavou padla hlavou na stůl...

Spánkový deficit nešlo s dětmi dohnat ani o víkendu - pracovalo se i v sobotu. A o prázdninách? Na vsi bylo práce vždycky dost, babička šla do JZD na pole, zahrada volala taky o pomoc. A léta běžela…

Jednou jsem si babičku přivezla po mrtvici z nemocnice domů. Zas jsme měli „lehké spaní", několikrát za noc nás volala. Asi po 3 letech nám doma usnula navždy...

Nyní jsme s manželem v důchodu a doháníme spaní - snad. Často mě vzbudí štěkot našeho psa, jdu potmě prozkoumat, co se děje. Bydlíme v klidné ulici, skoro v polích. V Praze u dcery se pro zvuky venku nevyspíme, zato zeťák u nás i v pravé poledne. Přece jen je na vsi větší klid.

Pracovala jsem ještě v důchodu a těšila se na víkendové vyspání: mohla jsem si lehnout na břicho, a to spím hned jak špalek.Ve všední den bych byla bývala pomačkaná ještě v poledne.

Když přijedou vnoučata, po vyběhání na zdravém vzduchu brzy usnou - ale brzy i vstávají. Celý rok se na ně těšíme, až přijedou na prázdniny. Vždyť to spaní na podzim zase doženeme!

Končím lidovou moudrostí: Není spaní jako spaní, ale spaní  S  PANÍ - to je spaní !!!!
Zdraví 
Samík 97


Dobrý den.
Lidová moudrost je hezká, tu jsem neznal. JZD znám taky, u nás to, když jsem byl malý, hodně frčelo, jel v tom kde kdo. Dneska už raději koukají na televizi a jsou nezaměstnaní. Inu, každá doba má svoje. Ale začíná se mi chtít spát, to je pozitivní!:)

Nemůžete spát? Napište nám proč na adresu redakce@zena-in.cz!