Čtenářka RosaGloriaDei chce zůstat sama sebou, a proto ani netouží po tom stát se dámou. A také odsuzuje maloměstské paničky, které si na dámy hrají. Díky, RosoGlorioDei!

Krásný den vám všem,
já se ve svém životě setkávám spíše s dámičkami, které mi jsou, přiznávám, více či méně k smíchu. Sama nejsem dáma, jsem žena, která víc než na cokoliv jiného, dá na přirozenost, a být dámou mi, možná bohužel, co já vím, není vlastní.

Přímo nesnáším ty pokrytecké maloměstské paničky, které se v rámci různých oslav či svátků vyrojí ve městě, nasadí klobouky, které neumí nosit, oblečou střízlivé kostýmky, obují boty na podpatku a tváří se, že jsou o tři patra výš než my, obyčejní pozemšťané.

Kdyby to alespoň byly ženy, které samy něco dokázaly, za kterými by byl kus odvedené práce, snad bych to i brala. Většinou ale mají za muže bohatého podnikatele (což leckdy znamená šikovného řemeslníka), nebo jsou „z  dobrého rodu“ a žijí ze jména svých předků.

Myslím, že každá žena by měla v první řadě zůstat svá a nehrát si na něco, co není. A také jsem přesvědčena o tom, že v každé skutečné dámě se nutně musí skrývat kus pokrytectví. Za mladou dámu považuji třeba vévodkyni Catherine.  Když si Kate brala Williama, říkala jsem si, že ho musí mít opravdu hodně ráda, když je ochotná podřídit celý svůj život zájmům monarchie.

Nikdo mi nevyvrátí, že ty, které považujeme za skutečné dámy, to v životě neměly a nemají vůbec jednoduché. Často musí potlačit své vlastní já, protože….Proč vlastně?

Když to shrnu, uvědomuji si, že já upřímně doufám, že ze mě nikdy žádná pořádná dáma nebude. Proč? Chci se smát, když mám chuť, chci plakat, když je proč, chci říkat lidem do očí, co si myslím, prostě chci zůstat sama sebou….
RosaGloriaDei

 Text nebyl redakčně upraven


Dnes bylo téma týkající se vašich názorů na to, kdo je dáma a kdo ne. Kolem 16. hodiny napíšu, které z vás dnes posílám květinu. Příspěvky k zítřejšímu tématu dne: Strašidelné historky můžete posílat již teď na známý redakční e-mail:

redakce@zena-in.cz

Reklama