Bulvár

Příjemné ráno všem brigádnicím!

Doufám, že jsem se vám při pátku strefila do nálady se vzpomínkami na nezapomenutelné chvilky, kdy jsme po kolena v bahně a v potu tváře rýpaly z rodné hroudy ony chutné okopaniny, případně plnily bezedné nádoby zvané věrtel.

Nešlo ani tak o onu činnost na poli, jako spíše o fakt, že po večerech teklo proudem čůčo a z oken se valil namodralý dým.

Kdybychom chodili spát dříve, snad by ranní lopota na poli byla snesitelnější.

Takhle mnoho z nás hledalo přes den ukryt v mlází, kde se nejeden snažil nahonit to, co v noci zameškal.

Ve sprchách pak tekla teplá voda pouze třem prvním, takže jsme se vraceli zpravidla zocelení, otužilí nebo páchnoucí a špinaví.

S odkazem na dnešní článek o spiritismu přidávám zážitek z chmelu, kdy jsme se na pokoji nerozumně bavili právě snahou o zhmotnění, tuším to byla Božena Němcová.

Ne, nedopadlo to dobře ani pro Boženu, ani pro Mílu.

Majíce již spojené palce na improvizovaném „spiritstolku“, huhlaly jsme ono známé

 „Duchu Boženy Němcové, zjev se!“

Následovalo hrobové ticho a „Duchu, jsi-li mezi námi, dej nám znamení,“ a opět hrobové ticho.

„Vidiš, jsem ti řikala, že to nefunguje,“ pravila Simona.

„Fuguje to, ale se nesoustředíte!“ pranýřovala ji Lenka, která seanci vedla.

„Hele a co se jakoby má stát pak?“ zajímalo mě jako laika.

„Se třeba zhasne světlo samo vod sebe, nebo se otevře okno,“ vysvětlila znalecky.

„No tak to se pominu natotata,“ napadlo mě, když jsem si představila, jak se ocitnu ve tmě, které se bojím.

„To právě nesmíš, to bys ji mohla strašně naštvat,“ vysvětlila Lenka.

„Holky, já končim, já se bojim,“ rozhodla se Míla.

„Teď už nemůžeš ustoupit, už jsi udělala první krok!“ sjela ji Simona.

„Duchu, jestli jsi mezi námi, dej nám znamení!“

V ten moment se stalo něco podivného.

Ze zataženého koutku v umyvadle se hodně naprudko spustila horká voda. (bojler jsme před tím spolehlivě vyčerpaly)

Zařvaly jsme a Míla akčně zkolabovala.

Vůbec nevím, jestli jsme paní Boženu namíchly, nebo co to bylo, ale Mílu odvezla sanitka, my vyfasovaly důtku a vodovod do rána opravoval správce, při čemž nám celou dobu spílal, co jsme s tím k sakru dělaly.

Mohu potvrdit, že jsme seděly ve velmi uctivé vzdálenosti od onoho umyvadla a nikdo k němu nemohl jít, aby vodu spustil, nehledě na to, že nešla za boha zastavit.

Ano, patrně šlo o náhodu.

Ovšem vyvolávání duchů je nebezpečné nejen z důvodu možného zafungování celého aktu, ale i ze zcela jiného, ryze lidského.

Míla chyběla ve škole celý měsíc.

Na tehle chmel logicky nikdy nezapomenu.

Pevně věřím, že jsem vás dobře inspirovala a že na redakce@zena-in.cz se sejde mnoho vašich vzpomínek, zážitků a vyprávění.

Krásný den všem!

   
07.05.2010 - Blog redakce - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. avatar
    [58] átéčko [*]

    ToraToraTora — #41 Moje nebožka tchýně byla:

    na jazýčku med

    pod jazýčkem jed

    1. na komentář reaguje enka1 — #59
    2. na komentář reaguje ToraToraTora — #60
    superkarma: 0 07.05.2010, 12:43:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme