Januše zavzpomínala na naše bojovníky v časech krutých, kdy nás okupovali „spřátelení“ rudý komouši. A přidala historku se zničeným lustrem.


Zdravím všechny příznivce sportu, hlavně hokejového. Od dětství je hokej mým oblíbeným televizním sportem. Od doby, kdy si naši pořídili první černobílý televizor ještě s mrňavou obrazovkou, jsem tomuto sportu po vzoru mého tatínka doslova propadla.

Nevynechali jsme spolu jediné fandění naším borcům.

Historka, kterou chci popsat, se udála na MS v r. 1969. Tehdy jakékoliv „ponížení“ Rusáků byl balzám na naše dušičky. Jedno takové se událo i v hokeji. I když jsme se v tom roce nestali mistry, porazily jsme Sbornou 2:0 a 4:3.

Tyhle výsledky byly víc, než mistrovský titul. Když naši hoši dali poslední vítězný gól, můj tatínek vyskočil z křesla tak vysoko, že rukama rozbil a shodil na zem krásný skleněný lustr. Byl to jejich svatební dar. Naštěstí maminka byla pryč, protože ona hokej zrovna nemusela a raději odjela k příbuzným. .

Po chvíli radosti z vítězství, se tatínek zadíval na skleněnou spoušť a podíval se na mě s otázkou,co budeme dělat? Druhý den jsme začali objíždět obchody se svítidly, doufajíc, že objevíme stejný. To se nám podařilo až skoro v posledním obchodě. Tatínek lustr hned zavěsil a doufali jsme, že je vše v pořádku.

Ale nebylo! Hned ve dveřích maminka poznala, že jde o jiný lustr. Ten původní totiž měl malou prasklinu, a to tatínek nevěděl. Chtěla něco ostrého od plic říci, ale tatínek se s ní zatočil a radostně oznámil, že jsme dvakrát porazili „naše bratry“. A ještě dodal slogan, který tehdy byl napsaný snad na všech popelnicích - Přijely jste na nás s tanky, dostali jste čtyři branky!

A tak i maminka byla ráda a nový lustr jí už nevadil.

Proto i to letošní hokejové mistrovství si nenechám ujít a fandím a fandím a fandím,až zase přijdu o hlas.

Sportu zdar, hokeji zvlášť.

Januše.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Díky, Januše, za krásnou vzpomínku. Já v té době ještě chodil po houbách, ale jako malej jsem o těhle zápasech slyšel vyprávět. I Vladimír Martinec ve svých vzpomínkách o tomhle mistrovství krásně píše.

Jak jste si dnes již možná všimly, povídáme si o sledování sportu v televizi. O fandění „našim“ na MS i OH.

Pamatujete si na tu dojemnou chvilku, kdy Kateřina Neumannová na OH ležela na sněhu vyčerpaná a její malá dcerka k ní, jako k vítězce, k mamince cupitala?

Také vám tenkrát vyhrkly slzy do očí? Nebo jindy?plavky

Napište mně o tom, popište ty pocity jako Januše a třeba právě vám pošlu plavky v českých barvách. A když je nebudete chtít, tak nevadí, milým slovem vás pohladím ...

Reklama