Reklama

Zvoní zvonek. Nechce se mi otevřít. Jsem konečně po dlouhé době sama doma. Bez dětí... bez manžela. Nakonec jdu stejně otevřít. „Ahoj Mončo," roztřásla jsem se po celém těle. Vždyť to je má tajná láska ze základky... Co tu dělá??? „Jdeš na kafe?" „Ne, přišel jsem čistě z pracovního úmyslu, ale pokecat můžem a vlastně si dám čaj, jestli máš ňákej anglickej.

,,Chvíli teplo, chvíli zima, to je hrozný, jak se to počasí mění. Člověk si vezme tričko a začne pršet." Po postavení na čaj jdu do ložnice pro nějaký ručník. „Jirko, jestli chceš, můžeš se jít osprchnout, seš úplně promočenej, musí ti být zima." Jo, tohle byl vždycky můj sen. Vidět Jirku Otta nahýho. A teď to mám nadosah. Vždycky měl vymakaný tělíčko. Hrál závodně fotbal a cvičil v posilce. Ale neměl svaly jako kulturista. Prostě tak akorát.

Jirka se nakonec doopravdy šel vysprchnout. I přes to, že jsem mu to nabídla, mi to připadlo drzé. Vždyť mě neviděl 20 let a teď se mi tady sprchuje. „Díky, Mončo, ta sprcha bodla," řekl Jirka. Stál přede mnou nahý. Vůbec netuším, co to má znamenat. Za prvé, co si myslí, a za druhé, co tím myslí a jak se mám zachovat. „Hele, jsem sice pojišťovák, ale přišel jsem kvůli něčemu jinému. Záleží na tobě, co uděláš. Buď mi podáš oblečení, nebo budeš hrát mou hru, o které se nikdo nedozví.“

A co teď? Teď se na něj mám jako vrhnout? Je to praštěný, ani tomu sama nemůžu uvěřit. Je to strašná rána. Je to jako sen. Ale nenechám si ho přece ujít… A když se to nikdo nedozví… „Přistupuji na tvou hru,“ jakmile jsem toto dořekla, vrhla jsem se na něj jako sup na svou vyčíhlou oběť. Líbala jsem ho snad všude. Zdálo se mi, že se zastavil čas, a přesto jsem si myslela, že takovýmhle tempem jsem se ještě nikdy v životě nelíbala. Byla jsem celá bez sebe.

Když mě svléknul, položil mě na postel a já čekala, co můj bývalý spolužák udělá… „Máš led?“ koukal se do lednice… „Jo, nějakej by tam měl být.“

Jirka ke mně přišel a začal mi ledem přejíždět krk, bradavky, stehna… po každém přejetí ledem následovalo laskání jazykem. Chlad a mráz vystřídalo teplo a žár. Mé hekání a sténání slyšelo snad celé město. Ne, ještě nechci orgasmus. Ústy ještě ne, chci zažít orgasmus, až bude ve mně. Dráždil mě jazykem snad celé věky. Celá jsem hořela vzrušením… Myslím, že vlhkost už ani nebyla vlhkost, ale proudy blaha. „Já už tě tam chci!“ na nic víc jsem se nezmohla, nebyla jsem schopná vyloudit ze sebe nic lepšího a výstižnějšího. Penisem mi přejížděl vnitřní stranu stehen. Také jsem cítila jeho kapky vzrušení na žaludu jeho „mužství“.

Poté mi do pochvy vsouval jen špičku. Takhle mě ještě nikdo nedráždil. Svíjela jsem se blahem… Chtělo se mi řvát, ať už ho tam prostě vrazí, ale přitom to bylo něco úžasného. Pak přišla ta chvíle… Dokonce jsem snad i slintala. Nevím, nedokážu si to vybavit… Zvednul mě z postele a milovali jsme se vestoje. Naslinila jsem si prsty a pomáhala si k vnějšímu orgasmu. Přišel ale vnitřní, který je mnohem krásnější. Udělal se hned po mně. Při mém orgasmu mu k tomu jeho dopomohly stahy mé vagíny…

„Tak se zase měj,“ zavřely se dveře za Jirkou Ottem a za mým nejlepším sexem.