Čtenářka Pajda má zvěřinu ráda a z jejího textu je to znát. Miluje dančí játra i panenku ze srnky. Díky Pajdo za příspěvek, jsem sice po obědě, ale na ta játra jsem dostal chuť…

Moje první setkání se zvěřinou v kuchyni proběhlo poněkud atypicky. 

V jednu v noci mě vzbudil můj muž - podotýkám, že střízlivý - a pravil:“Dojel jsem ze soudní patologie a mám kabelu masa. Co s ním mám dělat?“ Přiznám se, že jsem zavrčela „Hlavně to nežer!“ a spala dál, ale on se nedal odbýt a kabela skončila přebraná a vytříděná v mrazáku. Nešlo totiž o výsledky patologických procesů, ale o to, že dotyčná lékařka je vášnivá nimrodka a opravy počítače platila zvěřinou.

A byla nejen nimrodka, ale musím uznat, že i velice chytrá paní - poslala totiž i recepty (nikoliv na léky, ale na přípravu zvěřiny). V důsledku toho jsem okusila takové speciality, jako jsou daňčí játra...

Pokud někdy potkáte, neváhejte - je to královská pochoutka. Prostě jenom nakrájíte játra na tenké plátky, posypete čerstvým pepřem a trošičkou majoránky a na gril k nim přihodíte ananas na kolečka nebo kroužky jablek bez jaderníku. Obojí ogrilujete - játra stačí dvě minuty z každé strany, jablka tak, jak máte rády, položíte na nahřátý talíř, osolíte, na plátky jater dáte plátky jablek nebo ananasu a dochutíte brusinkami...přílohu u nás netřeba, ale dá se - ideálně hranolky.

Další setkání bylo smutnější - srnec nám naboural auto. Doslova. Vletěl přímo do zadních dveří dva dny koupeného auta a zdemoloval je. Teprve později jsme zjistili, že zvěř neznámo proč našeho Brumlu ignoruje a vrhá se do něj a pod něj zcela nahodile. Hajný, kterému jsme srnce nahlásili, udělal rychlý rozbor, dohodl se s veterinářem, nechal si tu rozbitou část zvířete na guláš a víc jak půlku srnce nám dal zpátky - prý na ten šok...takže se mimo jiné dělala plněná panenka.

Taky doporučuji - neplnit nijak složitě, dovnitř jen nějakou ne moc ostrou klobásku, zvenčí potáhnout tenoučkými plátky slaniny a péct do změknutí. Podávat nakrájené na tenké plátky s neutrální přílohou a s kompotem.

No a pak už jsme koupili zcela regulérně laň a divočáka. Bohužel jsme kupovali po telefonu: „Zbyla nám krásná laňka a menší kaneček, chcete to obojí?“

„Kolik toho je?“

„Moc ne, je to mladý...“

Bylo toho 230 kilo celkem už vyvrženého a likvidujeme to rok a něco. Uznávám ale, že jsem nikdy zvěřinu nemořila a nedusila v ničem bůhví jak výrazném - pokud se totiž nechá „uzrát“ správně vykrvená, vyčištěná a dobře se odblaní, je to vynikající masíčko jemné chuti. Jen se nesmí válet někde v teple ty „doporučené“ tři týdny - pak dostanete (a občas nám to někdo nutí) páchnoucí cosi, co nesní ani váš pes a sebelepší koření to nespraví.

Pajda
Text nebyl redakčně upraven


Jaký je váš vztah ke zvěřině a myslivectví…

  • Jaké zvěřinové jídlo máte nejraději?
  • Nebo byste něco takového do pusy nikdy nevzala?
  • Máte nějaký skvělý recept?
  • Kdo vám zvěřinu dodává?
  • Ulovila jste vy někdy něco sama?
  • Umíte vyvrhnout a stáhnout z kůže nějaké zvíře?
  • Vběhla vám pod auto srna, nebo divoké prase?
  • Neb na vás nějaké roztomilé zvířátko zaútočilo?

Na vaše příběhy, recepty, úvahy na výše uvedené téma se těším na redakčním mailu

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás dnes v 16 hodin za příspěvek odměním. A čím? To bude překvapení!

Reklama