Zajímavý název a ještě zajímavější příspěvek. Čtenářka Boženečka má v zásobě spoustu veselých historek.

Velmi pěkné, děkuju, milá Boženečko. Ve vlaku se toho zažije :-)


Krásný den.

Tak tak, s dětmi jsou sice starosti, ale taky spousta srandy a ruku na srdce - stejně bychom bez těch našich malých zlobidel nemohly být.

Je to už hodně dávno, když moje děti byly malé, ale na jejich nejulítlejší hlášky nikdy nezapomenu a stále živě je vidím a slyším a směju se tomu i po těch letech. Můj syn i dcera byli velice ubrebentěné děti. Mlely pořád, mlely o všem, mlely stále. Hodně brzy se naučili oba dva dobře mluvit, takže jim šlo ve třech letech docela slušně rozumět a solidně si s nimi povykládat.

Jednou jsme jeli vlakem za mou sestrou. Do kupé si k nám přisedl černoch. Děti poprvé v životě viděly živého černocha. Chvíli na něho zíralÿ, pak se syn osmělil a na plnou pusu, dostatečně hlasitě se mě zeptal: „Mamíííííí, proč je ten pán špinavýýýýý?“ Než jsem se vzpamatovala a zmohla se na nějakou odpověď, zasáhla dcera: „Ty nevíš, že v pralese nemají koupelky?“ To už se o mě pokoušely mrákoty a chtěla jsem zachránit situaci. Nutila jsem jim bonbóny, lízátka a nabádala je, ať se dívají z okna. Ale děti zajímal jen černoch, který naštěstí pro mě, usnul. Děti si usmyslely, že si na něho sáhnou a začaly nejistě natahovat malé prstíky na jeho obrovské ruce. Náš exotický spolucestující však jen tak podřimoval a když se dcera dotkla jeho kudrlinek, lekl se a vyjekl. Obě děti si tenkrát učurly do textilu a po další dobu jízdy seděly jak zařezané, ani nešpitly, ani se nehly. Dneska už se tomu směju, ale tenkrát mi bylo hodně horko.

Další dobrá hláška byla, když bylo dětem asi kolem čtyř let. Bydleli jsme v paneláku, kde byla spousta stejně starých dětí. Rády se vozily ve výtahu a jakmile byla možnost, chtěly jet samy. Často se výtahem vozily jen tak, pro potěšení, ačkoliv se to nesmělo. Jednou se ve výtahu zasekl sousedovic Vašík. Můj syn tehdy neváhal, vytáhl si trenky až po prsa, utřel nudli u nosu a šel zazvonit na pana domovníka. Prý ať ten výtah co nejdřív spraví, že se nemají čím vozit a po schodech to trvá dlouho. Domovník si přišel samozřejmě stěžovat a poučit nás, že výtah není pro děti.

Další příhodu mám také z vlaku. Dceru kdysi zaujal pán, který seděl naproti nám. Dlouho ho zkoumala a pak na plnou pusu zařvala: „Mamííííí, proč má ten pán vlasy v nose a ne na hlavě?“ Nebo si jednou donesla z druhého kupé bonbony, jablíčka a pomeranče. Když jsem se byla zeptat, proč jí toho tolik dali, dozvěděla jsem se, že jim dcera namluvila, že nás opustil tatínek, že nemáme peníze, abychom si něco dobrého mohli koupit. Polilo mě horko a studem jsem ani nedýchala. Všechno jsem uvedla na pravou míru, dcera musela dary vrátit a slíbit, že už nebude lhát.

Takových legračních situací bylo nepočítaně. Dneska se jim srdečně zasmějeme, ale tenkrát se o mě spíš pokoušela mrtvice. Děti jsou zkrátka naše poklady a kolikrát co vypustí z těch svých pusinek - to perla.

Mějte krásný den, vaše Boženečka

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Dnešní téma zní: Hlášky našich dětí.

Prosím, příspěvky už neposílejte. Kolem 16. hodiny se dozvíte, která z vás získá za odměnu vitamíny Marťánci a dva dětské šampóny Garnier Kids (meruňka a zelené jablko).

hlasky

Reklama