Když se řekne škola, mám smíšené pocity....
Zažila jsem příjemné chvíle, ale i něco, nad čím mi zůstal rozum stát. Začalo to tím, že jsem se nedostala na střední školu, a tak jsem šla na střední odborné učiliště s tím, že nám slíbili otevření nástavby na maturitu.

Ve druháku nám ale oznámili, že nám nástavbu neotevřou. Nic jsem si z toho nedělala, protože jsem měla samé jedničky a myslela jsem si, že se snadno potom dostanu na jinou školu. Tak se také stalo, ale to jsem ještě nevěděla, co mě čeká.

První den ve škole na mě spolužáci koukali jako na nějakého vetřelce, ale to by se dalo pochopit. Myslela jsem, že to časem přejde, jaké ale bylo rozčarování, když přišla naše třídní paní učitelka a přivítala mě slovy: "Přibyl nám do třídy jeden blbeček z učňáku."

To jsem nestíhala zírat. Na to si začali povídat, co prožili o prázdninách a že jezdili do Prahy na muzikály. "Byla jsi také na nějakém muzikálu?" zeptala se učitelka.

Když jsem řekla, že ne, začala se mi smát celá třída. Druhý den už jsem seděla v první lavici sama a kolem mě bylo v lavicích také prázdno. Učitelka se mě zeptala, jestli už umím všechno z literatury a sociologie a začala mě zkoušet schválně z toho, co jsem neuměla.

Jiní učitelé byli hodní, snažili se mi pomáhat, ale tato učitelka mi dávala jasně najevo, že mě v té třídě nechce. Měla hlášky typu: "Když to neumíš, ty maloměšťačko, tak si sem neměla lézt" a podobně mě shazovala před spolužáky, kteří z toho byli nadšeni.

Po měsíci jsem to vzdala a jen lituji toho, proč jsem si to nenahrála a nepustila ředitelce. Jenomže mě nenapadlo, že se také můžu hájit.

Budu se snažit, aby moje děti nic takového nezažily.
Anista


 

Ufff, tedy nestačím ani zírat...  Zkrátka – někteří učitelé mají pocit, že jsou Bohem a mohou si k dětem dovolit vše. Já jen věřím, že takovýchto učitelů je minimum...

Nebo snad i vy máte podobnou zkušenost???

 

Napište mi! Mail redakce@zena-in.cz je tu pro vás.

Reklama