Čtenářka Malinke-kote měla problémy s váhou díky nemoci, a když přibrala, přítel ji pochválil. A navíc umí dobře vařit…

Přeji všem pěkný bezdeštní den.

Ze začátku jsem přemýšlela, zda vůbec dnešní článek napíšu a vlastně o čem vůbec budu psát. Nakonec jsem si udělala chvilku čas a snažila jsem se zamyslet nad tímto tématem. Když jsem byla malá tak určitě nějaké ty lichotky byli, ale vůbec si skoro žádné nepamatuji. Matně si akorát vzpomínám, jak mě neustále ve škole chválili. Hlavně učitelka matematiky. „Matematika ti jde opravdu dobře, nechtěla by jsi jít spíše na matematickou školu?“ Takhle to začínalo už na základní škole. Nejen učitelé, ale i rodiče se mě snažili přemluvit, abych na takovou školu šla. Už jsem se o tomhle zmiňovala v předešlém článku, ale tohle je jediné, které si opravdu pamatuji. Na střední to bylo to samé. „Jsi dobrá v matematice a tak jsem tě přihlásila na matematickou soutěž.“ Znělo od učitelky. Studenti také ocenili mojí matematickou znalost a tak jsem některé doučovala a jednu dokonce doučuji doteď.

Ještě jsem ve škole slýchávala tohle: „Máš dost úhozů nato, abys ses mohla zúčastnit soutěži v psaní opisů.“ Samozřejmě když vás tam pošlou jeden rok, tak to bude následující rok a další. Takže jsem každý rok jezdila na takovéto soutěže. Je jasné, že jsem nemohla být nejlepší, protože studenti na Obchodní akademii mají většinou ještě více úhozů než na obyčejné škole. Ale opravdu mě potěšilo že z 50ti účastníků jsem se dostala na 14 místo.

Co se týká přítomnosti, tak neustále lichotky slýchávám od svého přítele. Ještě než jsem svého přítele díky kamarádce našla, tak jsem se sama sobě nelíbila. Byla jsem až nehorázně štíhlá, bohužel to bylo nemocí. Štítná žláza dělá své. Mohla jsem jíst cokoliv se mi zachtělo a stejně jsem nikdy nepřibrala, ale od té doby co jsem se svým přítelem tak jsem během dvou let dokázala nabrat 10 kg na váze. Potěšilo mě, když mi řekl jak mi to sluší a že jsem hezky přibrala. Je pravda, že bych raději něco zase shodila, protože bohužel vše šlo do mé zadnice, boků a bříška. Moje veškeré kalhoty tedy mohu zahodit a nakoupit si nové, protože mi bohužel nejsou.

Je pravda, že před dvěma a půl roky jsem vypadala úplně jiná a opravdu jsem se sama sobě nelíbila. Teď když se ráno podívám do zrcadla tak se mám na co těšit, protože tam vidím pěknou mladou slečnu a ne to co bývávalo dříve. Také mě potěšilo, když mi přítel řekl, že je rád jak jsem se naučila vařit a že mu opravdu chutná. To mě potěšilo asi nejvíc, protože když jsem ho poznala tak jsem neuměla udělat vůbec nic a bála jsem se toho. Nevím proč, ale prostě to nebylo pro mě ani na základní škole. Teď mě to opravdu baví a jsem ráda za svého přítele, že mě donutil se naučit vařit. Chválím se i sama, protože obědy jsou opravdu tak lahodné, že se vždy přejíme J.

Přeji všem krásný zbytek pracovního den

Malinke-kote
Text nebyl redakčně upraven


Díky Malinke-kote za příspěvek. Myslím, že se s mnoha muži shodnu. Na začátku vztahu je to o tom, jak vypadá žena, a po pár letech jak vypadá ten talíř, který nese. (Viď ,Lukáši :)) Takže na to jdete správnou cestou!

A jak to máte s lichotkami vy ostatní?

  • Vzpomínáte na nějakou?
  • Jste ráda polichocena?
  • Nebo se lichotek bojíte?

Můžete to sdělit mně a našim čtenářkám v rámci dnešního tématu dne.

Pošlete mi své příběhy a vzpomínky na redakční mail:

redakce@zena-in.cz

a získejte poukázku do zlatnictví ve vašem městě za 1 000,-

Tou odměním tu z vás, která mne nejvíce zaujme, pobaví, rozesmutní, či rozesměje. Prostě zaujme.

Reklama