V neděli dne 9.11.2014 odvezla sekce AnimalHelpCompany obč. sdružení SOS for PETS ve spolupráci s o. s. Za práva zvířat z nejmenované množírny 80 pejsků. Dalších 80 jich na záchranu ještě čeká. Prosíme o finanční pomoc s úhradami PHM a veterinárních nákladů, které budou enormní. Za pejsky předem děkujeme!

Je aktivované sbírkové konto na pomoc zachráněným bezprizorním zvířatům, zvláště v ohrožení života, především psům a kočkám, na jejich výživu, kastrace, operace, ošetření, léčení a převozy do dočasných péčí a nových domovů. Sbírka je povolena Kr. úřadem v Ústí nad Labem.
Č. transparentního účtu u Fiobanky 2200552829/2010 a pro slovenské dárce 2200552829/8330.

Na základě tohoto zjištění se mezi záchranáři, přáteli zvířat a ochranáři rozjela akce Kulový blesk. Všichni alespoň sdíleli případ na sociálních sítích, obvolávali jsme známé, jestli třeba jen jedno místo pro malého psíka nemají nebo nemohou přispět alespoň dvackou. Náklady na ošetření psů byly předběžně odhadnuty na půl milionu.

Jsem zvědavá, jestli bude potrestaný někdo jiný než zvířata. Budu vás dále o případu informovat.

Knírači namačkaní v malém prostoru

Sdružení se maximálně snaží najít pejskům ať již dočasný domov, nebo trvalý, co nejrychleji. Záchranáři již několik nocí nespí a jedou nonstop. V šílených podmínkách je prostě odmítají nechat svému osudu napospas. Několik lidí si přijelo pro pejsky na místo činu osobně, jiní nemají tu možnost si pro pejska přijet, a tak se domluvily převozy. Dosud jsou náklady na PHM 8 tisíc Kč a stále narůstají. Nemluvě o veterinárních prohlídkách. Někteří lidé jsou natolik ochotní, že si sice nechali pejska dovézt, ale na své vlastní náklady mu zajistili odpovídající péči.

Po prohlédnutí fotek z místa, kde pejsci žijí, se jedna nejmenovaná studentka, která již doma jednoho opuštěného psa má, rozhodla pomoci. Rozhodla se pejskovi zajistit dočasnou péči, než se pro něj najde vhodný domov. Těšila se, jak ho naučí na vodítku, trochu poslouchat a důvěřovat lidem. Studentka neměla ani vodítko, obojek na malého psa. Jen chuť pomoct a obrovské srdce. Posháněla, co se dalo, a trpělivě čekala, než jí psisko dovezou. Dala mu jméno Jack.

Jack po vykoupáníJack smrděl jak bolavá noha, byl plný parazitů, ustrašený. Okamžitě si zalezl do koupelny, ukryl se za záchodovou mísu, odkud odmítal vylézt. Nakonec se nechal nalákat. Studentka říká, že nikdy nezapomene na Jackův pohled, když jej poprvé pohladila. Zavíral očka a vyloženě si to užíval. Po chvilce mazlení čekala odblešovací koupel, která se musela opakovat ještě několikrát. Blechy se zdály býti nesmrtelné a bylo jich opravdu mraky.

Druhý den se jelo na veterinu. Jack byl prohlídnut, ostříhali mu přerostlé drápky a byl objednán na očkování. Vzhledem ke stavu zvířete veterinářka odmítla očkovat. „Musí se dát trochu do kupy, začít baštit, pak může být očkován,“ informovala nás. Byl jak hromádka neštěstí, tolik se bál. Věk byl odhadnut na 2 až 5 let. V tak hrozném stavu je prý odhad nepřesný. Veterinářka se přikláněla k verzi, že je mladší, ale zanedbaná péče mu přidala několik let.

jedou domů

Při venčení se Jack zatím bojí, lidí se straní, je plachý. Na druhou stranu jde vidět, jak má z procházky radost. A ochutnává plnými doušky nepoznané ovoce.

Těžko se mi smiřuje s faktem, že takových pejsků v množírnách, uvázaných v lese, nevyhovujících podmínkách je neuvěřitelné množství, nemohou si zavolat pomoc, neznají pohlazení, procházky, leží ve vlastních výkalech, nemají co do žaludku, pijí vlastní moč... Jsou to právě záchranáři, kteří se pohybují na hraně zákona, když se na utrpení nemohou dívat, vlítnou do množírny nebo na tyrany a snaží se psům zajistit láskyplné domovy a odpovídající péči.

Půjčuji si výrok paní Evy, která se tentýž den, a to 9. 11. 2014, zúčastnila akce na Moravě, kde se zcela náhodou přišlo na to, že bezdomovci v otřesných podmínkách drží několik zvířat. Psi byli zavření ve skříních, namačkaní v hrncích, ve vyhloubených dírách, které měly suplovat sklep. Někteří psi měli zraněné nohy v důsledku pokousání od jiného psa. Našly se zraněné a zanedbané kočky. Většina zvířat byla bez očkovacích průkazů, ve špatném zdravotním stavu, beze jména.

Policie bez KVS (krajská veterinární správa) nemohla zvířata zabavit, a tak se muselo čekat na pondělí. Ani si nechci domýšlet, co měli bezdomovci se zvířaty za lubem. Možná měla zvířata skončit jako hlavní chod na nějaké hostině, možná si bezdomovci chtěli přivydělat prodejem štěňat...

Paní Eva se k situaci vyjádřila velmi trefně: „Dnešní události kolem psíků a v podstatě i jiné události v jiném času a prostoru a týkající se lidí mně zase jednou připomněly, že nelhostejný občan, který chce splnit svoji občanskou povinnost, je v našem státě asi ne příliš vítaný, a je to v podstatě prosebník, kterého akorát instituce odkopávají se slovy: „Nejsme kompetentní, nemůžeme, nesmíme, nelze provést, nepříšluší nám...“ Místo aby se po oznámení od občana NĚKDO - kdo, to je otázka - chopil iniciativy a začal řešit to, jaké jsou možnosti, kdo je má jak zařídit, aby byly využity, a kdo má pravomoce, občan je odesílán od čerta k ďáblu a všichni se akorát vymlouvají. Prostě tenhle stát nefunguje, jak by měl. Hanba tady žít. Jsem znechucená, opět.“

Proč nezasáhnou naši zákonodárci? Hodí se utrpení zvířat někomu do krámu nebo je to jen o lenosti, nevědomosti a nezájmu, přičemž jediný zájem je poslanecký plat a náhrady? Ti, kdo chtějí pomoci si musí pomoct sami. Jako Damoklův meč nad nimi visí obavy, zda je nezavřou za porušování práv „majitelů“ zvířat, žebrají peníze a žádají veřejnost o pomoc. Často pomůže ten, kdo má sám málo. Ochránci pracují zadarmo, akce hradí ze svých prostředků a suplují krajskou i státní veterinární správu. SVS a KVS bere peníze za co? Viníci zůstávají bez trestů, jejich jméno se nesmí zveřejnit. Taková je realita v naší zemi.

Reklama