„Malý Péťa už zase pláče,“ pošeptala teta Alena svojí kolegyni. „Jeho maminka zase nepřišla na slíbenou návštěvu. A tak dlouho to trvalo, než jsme ji sehnali!“ Nezbývá než smutně přikývnout.

 
ČAS A TRPĚLIVOST
Péťa má ještě další dva sourozence.  Matka se ale nestarala ani o jedno ze svých dětí. Na domluvené návštěvy do Sluníčka vůbec nepřicházela, což Péťovi rozhodně neprospívalo. Chlapeček ji vždy smutně vyhlížel a později plakal. Bylo zřejmé, že Péťa bude potřebovat spoustu času a trpělivosti, aby se vyrovnal s nezájmem matky a dalšími nepříjemnými životními zkušenostmi. Navázali jsme proto spolupráci s paní psycholožkou, která s ním pravidelně pracuje a díky ní i láskyplné péči tet se jeho situace začala nejen stabilizovat, ale dokonce zlepšovat. Po několika týdnech přestal být smutný a plačtivý a začal více komunikovat, dokonce vyrostl, zesílil a začal dohánět vše potřebné.
 
MALÝ VELKÝ ZÁZRAK
Když už bylo jasné, že se vlastní maminka nebude moci o Péťu ani v budoucnu postarat, začali jsme hledat náhradní řešení. Pěstounů však není mnoho… Když už to vypadalo, že není šance najít novou rodinu, stal se malý, nebo spíš velký zázrak. Objevili se báječní pěstouni, se kterými si Péťa ihned padl do oka. Chlapeček reagoval skvěle a pěstouni z něj byli nadšení.
 
A JEDE SE DOMŮ
Po několika setkáních v SOS Sluníčku a několika procházkách po okolí odjel Péťa ke svým pěstounům na krátkodobý pobyt. Líbilo se mu tam natolik, že návrat do Sluníčka nesl špatně. Díky spolupráci s úřady a psycholožkou se nám podařilo zajistit pobyt dlouhodobý. Se všemi se pomazlil, rozloučil a vysvětlil, že jede domů, do svého oranžového pokojíčku. I když byl Péťa v SOS Sluníčku spokojený, odcházel opravdu rád. A tetám nechal sice krátký, ale o to srdečnější vzkaz: „Když budete chtít, přijeďte na návštěvu. Budu se na vás těšit.“
 
PŘEČTĚTE SI DALŠÍ PŘÍBĚHY OHROŽENÝCH DĚTÍ.

Uložit

Reklama