Přečtěte si krásné povídání „vrabčí mámy“, naší čtenářky s nickem Hanula, která se ujala osiřelého opeřence a vypiplala ho v koupelně. Jak to celé dopadlo a jestli vrabčák nakonec uletěl, to už se dočtete v jejím příspěvku.

Jednoho podzimního dne, jsem se vracela dpoledne ze školy a u dveří našeho činžáku se krčil malý vrabec - vůbec se nebál.

Mluvila jsem na něho a pomalu jsem ho vzala do dlaně a nesla domů. Maminka se zděsila, proboha, co to neseš? Když on tam tak seděl a pípal. Vyplašeného vrabčáčka jsme prohlédly - na oku měl nějakou blanku, přes kterou neviděl.

Tak mu dej do koupelny krabici a přes zimu ho tu necháme - uvidíme, jestli přežije. A já měla kamaráda. Každé ráno jsem chodila krabici odkrýt - donést nějaká semínka a do školy. Tak to šlo pár týdnů a vrabčáček si už na mě zvykl a vítal mě radosným pípotem i na ruku mi sedl. Večer vždy seděl připravneý v krabici, abych ho zakryla a on mohl spát. Bylo to přece jeho doupě.

Blížilo se jaro a brabčáčkovi se na oku udělala silnější krusta. Zahrály jsme se s maminkou na veterináře a zkusili stroupek odstranit a ejhle, šlo to a brabčák Pepa (tak jsem ho pojmenovala) zase viděl a vesele cvrlikal.

Jednou jsem nechala otevřené okno v koupelně a šla do školy. Když jsem se vracela, seděl Pepa na okně a vesele mě vítal.Měla jsem strach, že uletí. Ale ne ..... když jsem přišla do koupelny, seděl už ve své krabici a čekal na mlsky.

Nastalo krásné jaro a my jsme Pepu přenesly na zahradu i s jeho dosavadním bydlením (krabicí). Ještě tak týden jsem ho tam vídala, ale pak asi odletěl. Doufám, že odletěl a že ho nic nesežralo.

V duchu jsem mu popřála šťastný let....

Hanula

Milá Hanulo, buďte ráda, že se vrátil mezi své vrstevníky do přírody.

Text nebyl redakčně upraven

Hezký příběh, že milé ženy-in? Máte také nějaký? Se šťastným koncem? Nebo smutný? I ten nám můžete napsat, osudy zvířecích sirotků, jsou prostě někdy takové.

Na vaše příběhy se těším na adrese: redakce@zena-in.cz

Reklama