To, co vám nyní povyprávím, nechť je odstrašujícím případem pro všechny dívčiny, co jezdí stopem.

V roce 1978 jsem bydlela v Olomouci. Byla jsem krátce vdaná, s manželem jsme se zařizovali, a tak jsme šetřili jak se dalo. Měla jsem 6letého synka a potřebovali jsme jet k babičce k Vysokému Mýtu.

Byl ponurý listopad a já jsem se po předchozích výborných zkušenostech rozhodla, že pojedeme stopem. Řidiči, když viděli maminku s děckem, většinou zastavovali. Ten den byl nějaký smolný, projelo dost aut a nic… najednou zastavil TIR, ani už nevím, jestli jsem na něj mávla, spíše ne. Říkám – Vysoké Mýto – řidič kývl hlavou, a tak jsme nastoupili. V kabině bylo teplíčko, zjistila jsem, že vzadu na lůžku spí zřejmě střídač řidiče. Jo a vlastně i vedle řidiče, na prostřední sedačce seděl nějaký spolucestující. Podle pokynů jsem synka přesadila dozadu, ten spící se posadil a Martínkovi udělal místo.

Chlapi začali mluvit a já zjistila, že to jsou Jugoši nebo Ukrajinci, nebo něco prostě z Východu. Asi po půl hodině jízdy, ten chlap vzadu mě začal objímat a sahat mi na prsa. Ten, co seděl vedle mě, začal mi osahávat stehna… řidič frčel dál.

Prosila jsem je, ať mě nechají, že jsem máma od děcka. Byli jak dotěrné štěnice, rozplakala jsem se, můj synek také plakal, cítil nebezpečí. Protože jsem se bránila, začala jsem se bát, že mě za jízdy vyhodí na silnici a kluka za mnou.

Řidič vše bez svého zásahu sledoval, ale stále jel dál. Klepala jsem se strachy o synka i o sebe, byla již tma, a kdyby se nám něco stalo nikdy nikdo by je nedohledal.

Pak šofér zastavil, něco chlapům řekl a vysadil nás. Bylo to jako probuzení ze zlého snu. Několikrát jsme na to s odstupem času se synem vzpomněli, říkal, jak se o mě tehdy hrozně bál.

Byla jsem tak tvrdě poučena, že již nikdy jsem k nikomu cizímu do auta nevlezla.

Přeji všem pěkný den a příjemný víkend.

Pastel.ka



Děkuji za váš příběh, ještě teď mě z něj mrazí v zádech. Doufám, že to bude ponaučení pro všechny osamělé stopařky.

Reklama