„Nikdy jsem si nemyslela, že bych měla nějaký problém s lidmi nebo ve společnosti. Mám přítele, partu kamarádů, s nimiž trávíme spoustu času i dovolené, kolegů v práci mám nespočet a vlastně jsem každý den obklopená lidmi. Zkrátka jsem žila úplně normálně. Dokud jsem jednou nemusela předstoupit před publikum na firemní konferenci,“ vzpomíná třicetiletá Anežka.

„Tehdy mi došlo, že mám problém. Pamatuji si to jako dnes. Jediné, co se tehdy po mně chtělo, bylo otevřít začátek naší akce pro klienty. Tedy přivítat hosty, říci, co je čeká a na co se mohou těšit. Když jsem stála na tom pódiu a začala jsem mluvit, náhle mi začal docházet dech, měla jsem sucho v puse a absolutně jsem ztrácela nit toho, co jsem měla říkat. Zadrhávala jsem se, co věta, to přeřek, byla jsem kompletně zpocená a bylo mi fyzicky i psychicky příšerně. Pět minut tam mi připadalo nekonečných.“

„Šéf to tehdy přešel s tím, že jsem nejspíš měla trému a že se to pro příště zlepší. Nezlepšilo. Opakovalo se to hned následující týden znovu,“ vzpomíná Anežka.

Jak sama přiznala, měla pocit, že se její stavy zhoršují a čím více se blížila další akce, tím hůře se cítila. Nemohla spát, jíst, bylo jí zle od žaludku a cítila se malátná. „Stát před obecenstvem se pro mě stalo naprosto traumatizující. Jednou jsem na tom byla tak zle, že jsem se musela po tom příšerném uvedení v zákulisí vyzvracet.“

„A tehdy jsem také dostala první políček od vedení. K čemu jim prý jsem, když neumím svou práci dělat na 100 %? Kam to až půjde? Ptali se. Omdlím na podiu nebo se tam sesypu? Bylo mi opravdu mizerně a odpovědi jsem nenacházela.“


„Začala jsem se o tyto strachy z veřejných vystoupení zajímat a zjistila jsem, že nejspíše trpím sociální fobií. To mi vzápětí potvrdil jak psycholog, tak i psychiatr, který mě pro případ nouze vybavil patřičnými léky,“
říká Anežka a dodává: „Lékař mi také doporučil, abych se prozatím těmto a podobným situacím vyhýbala, aby se mi případně mé stavy nezhoršovaly. Jenže, jak to dělat, když jsem v práci ještě celkem nová, mám ji ráda, a přesto by to mohlo být důvodem k tomu, abych dostala výpověď?!“

„Pracuji na sobě, medituji a snažím se přehlušit tu iracionální paniku a úzkost v mém těle léky, ale je to tak strašně těžké. Bojím se, aby mě to v budoucnu neovlivňovalo i v jiných životních oblastech.“

Mohlo by vás také zajímat:

Uložit

Reklama