Reklama


Přinášíme vám jeden z vítězných Příběhů roku 2007 v kategorii Pomocníci v domácnosti:

Stalo se to za onoho času, kdy jsem ještě zastával názor, že se má spát osm hodin denně, kterýžto názor jsem také v praxi realizoval, byť to po dvanácti hodinách strávených vším, co souviselo se zaměstnáním, znamenalo prakticky nulový zcela volný čas.

Jestliže tehdy bylo volna pramálo, snažil jsem se ho využívat měrou maximální. Proto mi obzvláště lezly krkem činnosti, kterým bych se nejraději vyhnul, které ovšem byly nezbytné, chtěl-li si člověk uchovat alespoň relativně solidní kredit v takzvané slušné společnosti.

K činnostem, které mi zabíraly času nejvíce a které mi současně nejvíce pily krev, patřil především každotýdenní úklid domácnosti a praní.

Sice jsem se poměrně záhy zmohl na pračku, aspirující pomalu spíše na exponát do muzea než na výrobek vhodný do domácnosti z přelomu dvacátého a jednadvacátého století, a dokonce i na poskakující bubnovou ždímačku, ovšem ani tato zařízení příliš dobu strávenou neoblíbenými činnostmi nezkracovala. Pračka totiž mírně protékala, takže člověk sice nemusel máchat textilie v umyvadle, musel však o to intenzivněji průběžně vytírat podlahu, a ždímačku bylo nutno držet, hraje si na dělníka se sbíječkou. Prostě vrcholy techniky komunistické éry, které jsem získal od stěhující se sousedky za relativní pakatel jako přívažek k lednici.

A honit chuchvalce prachu po podlaze, to už byla kapitola sama pro sebe, a šůrovat jsem se díky vlastnictví modré knížky jaksi ani neměl kde naučit.

Proto jsem se krátce po finančním vzpamatování se po ekonomické krizi zvané vysoká škola rozhodl pořídit si příležitostnou pomocnici v domácnosti, která by za mírný obnos vykonávala tyto mnohokrát proklaté činnosti za mne.

Zabrousil jsem tedy v kruzích mně dosud blízkých, neboli mezi děvčaty na vysokoškolské koleji, toužícími po příspěvku na živobytí nebo na cokoliv jiného.

První byla Katka, děvče více než pohledného zjevu, dohozená mi bývalou více než dobrou kamarádkou mého exspolubydlícího z králíkárny zvané kolej. Měla ráda šlehačku a právě pro její vizáž jsem ji záhy převedl raději na funkci soukromé učitelky angličtiny, abych si jí poněkud více užil. V tomto oboru mi byla daleko milejší, byť jsem se jako student příliš neosvědčil a skončili jsme zpravidla u anglického pozdravu a hry česko-anglického pexesa, díky němuž si dodnes pamatuji, že česnek je „karlík“ a chata „kotrč“. Na čistotu prostředí to však mělo pramalý vliv, a když už, pak negativní, neboli například drobky z bábovky na podlaze. A že to ani neušetřilo čas, je nabíledni.

Když pak dostudovala a zmizela kdesi v bahně velkoměsta zvaného České Budějovice, bylo třeba se porozhlédnout po nějaké náhradě. Nikoliv rovnocenné, ale daleko dokonalejší, tedy zejména co se úklidu týče. Neboli (ne však nezbytně) po žádné krasavici, nýbrž raději po skutečně výkonné uklízečce.

Využil jsem tedy počátkem semestru inzerátů v novinách, jejichž prostřednictvím studenti z blízkého daleka či dalekého blízka, nemající nárok na kolej, hledali ubytování, aby nemuseli denně dojíždět, a na jeden z nich odpověděl, že sice ubytování poskytnout nemohu (nebo aspoň ne zatím, jinak by se u mne jistě nějaký ten volný koutek našel), ale nějaký ten přivýdělek bych nabídnout mohl.

A uspěl jsem víc než k mé spokojenosti. Studentka z dálného východu (tehdy mi aspoň ještě připadalo její bydliště vzdálené šedesát kilometrů východním směrem příliš dálné) nejen že prahnula po práci, což se projevilo již tím, že jako první jsem jí musel koupit koště, hadr, smetáček a lopatku, aby se nemusela honit po bytě toliko s mokrým mopem v ruce, ale byla i líbezného zjevu, aspoň ve srovnání s obvyklým standardem pedagogických fakult té doby, kde slovy klasika „jedna byla ošklivá, druhá hloupá a třetí taky byla učitelka“.

Strávila u mne celkem dva roky. První coby externistka, docházející jeden den v týdnu, později pak jako „internistka“, poté, co se ke mně nastěhovala po mém ústním (občas i dodržovaném) slibu, že se budu chovat mravně a nevyzradím v jejím rodišti, že nepřebývá na privátě, jak rodičům tvrdila, ale u neznámého chlapa, což by tamní venkovské drbny zřejmě těžko nesly.

Její péče o mne byla vzorná; naučila mne dokonce se doma i přezouvat, nenosit otrhaná trička, odkládat prázdné konzervy do odpadkového koše a jíst z talíře (no, to už si moc vymýšlím), a po dobu mého pobytu ve společné domácnosti mi dokonce občas i vařila, nejraději špagety s jogurtem a rumové kuličky.

K jejím vrcholným číslům pak patřilo i to, když mokrým hadrem tak důkladně utřela ze všeho prach, až z toho zkolabovala vodou nacucaná sovětská minitelevize značky Šilelis. Nicméně se tato kupodivu po dvou dnech vzpamatovala ze septického šoku (inu, sovětští lidé přežili všechno a sovětská technika též) a sloužila až do doby, kdy ji definitivně nahradila mladší a větší kolegyně; míněna televize, nikoliv dívčina.

Po dvou letech pak zmizela opět ve „východních dálavách“.

Přibylo let, životních druhů i dětí, ale oba dodnes rádi vzpomínáme.

Vikrot Pondělík

Další příběhy přineseme v týdnu, pokud jste nedočkaví, naleznete je ZDE společně s podrobnostmi o soutěži.

V Palladiu proběhne v neděli 17.2. slavnostní předání cen všem soutěžícím, nenechejte si akci ujít! Bohatý program bude připraven pro malé i velké:

OD 14 DO 20 HODIN
OC Palladium
Nám. Republiky 1078/1
110 00 Praha 1 – Nové Město
(naproti OD Kotva)

Program pro rodiny s menšími dětmi:

Divadlo Paleček: 4 vstupy s pohádkami a písničkami, představení, maňásci velikosti dětí, mezi představením vždy soutěže o perfektní ceny, dárek pro všechny, taneční a hudební vystoupení. Celý program zahájí a jednotlivé vstupy oddělí česká Vanessa May - Ilona Stryová a vystoupí a svůj Nadační fond představí i herečka Zdeňka Žádníková (známá z TV seriálu Velmi křehké vztahy). Moderování se ochotně ujal herec, hudebník, producent
a moderátor Marek Dobrodinský.

Pro teenagery:

Street culture: Red Bull BC One – promítání na projekci, taneční vystoupení, módní přehlídka, ukázky scratchingu, hip-hop DJ´s. Každý desátý účastník získává originál značkový arch na výzdobu teenagerského pokoje zdarma!