Připravujeme pro vás zajímavý seriál článků, které se budou zabývat problémem, jež musí řešit někteří rodiče: pomočování dětí v předškolním věku. Protože víme, že na tato témata občas pod články diskutujete, chceme rozebrat tento problém detailněji, uveřejnit skutečné příběhy, díky odborníkům přinést rady a řešení, návod, jak poznat, zda se jedná o banální situaci a kdy už jde o onemocnění, které je třeba léčit.

Budeme rádi, když se do tématu zapojíte svými zkušenostmi, příběhy. Nyní vám chceme přiblížit tento problém díky Renatě, která se nám svěřila se svým příběhem:

Příběh Renaty A. z Prahy

kid

Pro většinu rodičů a prarodičů je noční pomočování (enuréza) spíše společenský a intimní problém než lékařská diagnóza. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že rodiče malého enuretika to nemají lehké. Kdybych sama nebyla lékařkou, styděla bych se o synově problému veřejně promluvit. Jsem matka tří skvělých dětí ve věku 6, 8 a 19 let. Díky partnerově pomoci zvládám péči o rodinu i náročné zaměstnání. Pracuji v porodnici jako genetička, takže jsem si vědoma vlivu rodinné zátěže při vzniku mnoha onemocnění. Noční pomočování je v naší rodině dědičné, z mých dětí jím naštěstí trpí jen osmiletý syn.  

Syn je šikovný kluk, má dost kamarádů, věnuje se sportu a očividně nijak nestrádá. V mateřské školce se při popoledním spánku nepočůrával, stávalo se mu to jen v noci. Učitelky o jeho problému věděly a měly pochopení, když se ve školce v přírodě pomočil. Pro jistotu jsme odložili nástup do první třídy o jeden rok, aby se mu spolužáci např. ve škole v přírodě neposmívali. Enuretické dítě se cítí osamocené a trpí velmi často pocitem viny, ačkoliv za své obtíže ani v nejmenším nemůže. Syna jsme za mokrou postýlku nikdy netrestali, nikdy jsme mu nenadávali. Zvolili jsme přesně opačnou strategii – pochvalu i za drobný úspěch a ocenění za každou suchou noc.

Jsem ráda, že jsme začali synovu enurézu řešit ve 4 letech. Noční pomočování jsem včas konzultovala s kolegou z nemocnice, uznávaným dětským nefrologem. Ten nám po základním vyšetření doporučil dodržovat tzv. režimová opatření. Omezení přísunu tekutin ve večerních hodinách ani vymočení před ulehnutím do postele nebyl problém, horší bylo omezení sladkostí. Při jakékoliv dietní chybě (dráždivá jídla, sladkosti, cola) jsem si vyčítala své selhání. Rozložení příjmu tekutin v průběhu celého dne bylo obtížné dodržet, syna jsem musela do pití vyloženě nutit. Samotná režimová opatření bohužel nepomáhala. Každou noc jsme syna budili, přesto se jednou týdně v noci počůral. Kdyby nebyl buzený, počůrával by se každou noc. Toto období bylo pro celou rodinu velmi náročné.

S nasazením léků jsme čekali do synových pěti let. Přístup dětského nefrologa v motolské nemocnici byl výborný, naordinoval účinnou léčbu. Díky podávání desmopresinu se situace značně vylepšila a syn se pomočoval již jen nahodile nebo při nachlazení. V současné době se již nepočůrává. Rodiče by neměli návštěvu lékaře odkládat déle než do nástupu do první třídy. Enuretik potřebuje citlivý přístup, maximální pochopení a obrovskou trpělivost rodičů. To ale enurézu nevyřeší, jen zmírní neblahé psychické následky. Enuréza značně omezuje další aktivity dětí. Reakce vrstevníků, posměch a neustálé narážky tak mohou například z táborového pobytu nebo vícedenního školního výletu učinit skutečné peklo.

Děkujeme Renatě za její příběh. Možná tento problém se svými dětmi řešíte i vy. Napište nám o tom na redakční ee-mail.

Redakční tip:

Problematikou dětského pomočování se zabývají velmi přehledené stránky www.nocvsuchu.cz. Najdete zde i seznam specializovaných pracovišť podle regionů, pokud byste se potřebovali poradit s odborníkem, který se na noční pomočování specializuje. Seznam najdete na: http://www.nocvsuchu.cz/odborna-pracoviste/.

Reklama