Protože se intenzivně zabýváme tématem, které je pro mnohé čtenářky osobním – křečovými žílami, rádi uvítáme vaše příběhy a zkušenosti. Oslovili jsme Olgu, kterou redakce zná a ví, že se s tímto problémem potýká už léta. Zatím oddaluje operaci a tak jsou na denním pořádku projevy diskomfortu, který křečové žíly přinášejí.  Olze je 41 let, má dvě děti a křečové žíly ji trápí už od dvaceti let.

žíly

Křečovými žílami trpěli jak moji rodiče, tak i prarodiče. U mě se tento problém začal projevovat kolem dvacátého roku, na vnitřní straně lýtka mi vylezl žilní „provaz“ s nepěknými uzlíky. Dlouho mě to ani nebolelo ani to nijak jinak neotravovalo život, jen mi to tu moji nožičku hyzdilo. Po prvním těhotenství, když mi bylo 28 let, jsem ale raději k chirurgovi aby se na to jen tak kouknul, nejsem zastáncem nezbytných zásahů do těla.

Ten mi prohlédnul nemocnou a oznámil mi, že to doporučuje odstranit, čím dříve, tím lépe, aby se stav nezhoršoval. Léky jsem tehdy nebrala žádné, ani mi je  nenabídl. Když na to tak vzpomenu, poslal mě jen na cévní před operací a pak mi to lýtko odoperoval. Byla to taková operacička, v lokálním umrtvení a na lýtku mi zůstali jen drobné vpichy. Dokonce si se mnou i během zákroku povídal. Po operaci jsem nosila kompresní punčochu a dávala jsem pozor, abych se moc nenamáhala a omylem se do nohy neuhodila. Vše se zahojilo dost rychle a bez problémů. Měla jsem radost, že mám problém na čas vyřešený.

Pak šel čas a mě noha nijak nezlobila, do doby druhého těhotenství cca za 12 let po první operaci.  V těhotenství jsem nosila stahovací punčochy až do porodu. Nohy mi tehdy otekly hned, jak jsem vstala, v poledne už jsem na ty „konve“ punčochy nenatáhla, jedině jsem je musela navlékat hned ráno. Po druhém dítěti byl nějakou dobu klid, ale časem se to dalo do pohybu, nejprve se  opět objevily povrchové „zauzlované“ žíly na lýtku, žíly vypadaly jako podkožní provazy. Časem se to ale horší – začalo se přidávat cukání, svědění, pálení, pocity unavených těžkých nohou. Nebylo mi to příjemné, takže jsem se rozhodla stav řešit medikamenty z lékárny - doplňky stravy - takové ty volně prodejné. Protože jsem střídala různé značky (asi i preparáty různých kvalit), bylo to znát na stavu nohy. Něco pomohlo, něco ne.

Problém se snažím řešit i přírodními přípravky a hlavně bylinkami. Piju různé čaje, které myslím udržují ten stav v přijatelné poloze. Přesto všechno jsem ale nucena zajít někdy k  praktické lékařce, která mi předepisuje Detralex (mám s ním dobré zkušenosti), je ale dražší a já mám dvě děti, se kterými jsem sama, takže máme napjatý rozpočet. Nicméně, vím, že když je problém rozjetý a je mi nejhůř, tak pomáhá.

Poslední dva roky (bude mi 42) se stav žil ale zhoršuje, chodím už i k cévní doktorce, se kterou stav probíráme, stahovací punčochy už jsou moje denní realita.  Jednou jsem v noze měla i zánět a brala antibiotika, naštěstí se zánět zatím nevrátil. Léky tedy doplácím, protože nechci, aby se mi vracel zánět,  dál piju čaje.  Podvědomě vím, že jednou na operaci půjdu, pokud na ní tedy  budu mít, ale pokud to nebude nezbytné, o čemž s lékařkou diskutujeme, tak to ještě nechám tak. Nebojím se řezání, jen mám pocit, že to ještě není v takovém stavu, aby to byla nutnost.  Je to ale spíš moje liknavost, protože vím, že bych měla jít dřív, než budu muset řešit větší problém, než mám dnes.

Čtěte také:

Reklama