Dobré ráno Nioneto a všechny ženy-in,

 

první, nač si vzpomínám při slově škola, je vstávání brzy ráno. Opuchlé oči od pláče a škemrání, že dnes do školy rozhodně nemůžu jít, protože: jak, maminko, slyšíš, jsem strašně nastydlá a mám hrozný kašel.

 

Ano, ano byla jsem již od prvních dnů mé školní docházky strašný simulant a ač jsem školu měla opravdu ráda, nemohla jsem se smířit se vstáváním, provedením nezbytné hygieny a navlečení se do oblečení, které mi maminka s láskou vybírala již den předem.

 

Nikdy nezapomenu na červené silonové punčochy, které jsem ze srdce nenáviděla, na česání dvou culíků a šílené pletené svetry. V zimě nesměl chybět kulíšek, který jsem pravidelně před školou sundávala, a jako největší frajerka doklusala těsně před zvoněním do třídy s omrzlinami třetího stupně na uších.

 

Ve škole jsem se snažila být zodpovědná, řádně upravené sešity, vypracované úkoly, připravené pomůcky.

 

Ale jak to občas chodí, matematika mi prostě v první třídě do hlavy nelezla, a místo, abych se snažila pochopit záhadu množin a počítání špejliček, jsem zasněně zírala na svého spolužáka, který na mě dělal opičky, a já se mohla smíchy počurat. Kolikrát jsem musela stát v koutě zády k celé třídě a tvářit se strašně ublíženě - to mi ostatně docela šlo a fakt, že nesedím v lavici a paní učitelka mě nevyvolá, mi dával pocit bezpečí a vítězství.

 

Na každého ovšem jednou dojde, a tak se stalo, že jsem byla vyvolána k tabuli vypočítat jakýsi příklad. Ten jsem však nevypočítala a v mém notýsku se objevila první kulaťoučká číslice, která mi zrovna radost nedělala, ba jsem z toho měla hrůzu. Do očiček se mi draly slzy a můj spolužák opičák už mi tak vtipný nepřipadal.

 

Celou cestu domů jsem dumala, jak to rodičům vysvětlím. Takové zklamaní, to bude doma mazec. Jak jsem se tak loudavými kroky blížila, dostala jsem v tu chvíli pro mě naprosto dokonalý nápad.

Na chodbě domu jsem vytáhla z mé krásné růžové aktovky s třešničkami ten notes, kde sídlila  břichatá obluda.

Jedním tahem jsem vytrhla stránku s pětkou a plna optimismu a dobré nálady zahodila notes zpět do aktovky.

 

Domů jsem přišla veselá a usměvavá, až to mamince bylo podezřelé.

 

Na mou otázku, jak bylo ve škole a co jsem dostala, jsem s klidem odpověděla, že ve škole se nic neobvyklého nedělo a známky nemám žádné.  Vše bylo až do večerní prohlídky mého připraveného učiva a kontroly notesu zažehnáno.

 

Neradovala jsem se však moc dlouho. Když maminka otevřela notýsek, viděla hned na první pohled, že není něco v pořádku. Musela jsem kápnout božskou a dostala pěkně za uši.

 

Já blbá totiž v té době ještě netušila, že když vytrhnu jednu stránku z druhé strany zůstane jeden list volný........................

 

Více štěstí ve škole a krásný slunečný den přeje Ryta

 

 

;o)))) Díky, díky, díky!!!  Je úžasné zjistit, že i ostatní měli podobné nápady jako já ;o) Moc hezký příběh Ryto!

 

 

Reklama