Už když plánovali první dítě, měli mezi sebou úmluvu, která byla prostá, jednou za měsíc si udělají alespoň jeden den jen sami pro sebe. Už je to sedm let a Petr s Terezou stále svou dohodu dodržují. Jak děti rostou, užívají si podstatně delší společné okamžiky. Vyráží na prodloužené víkendy po Čechách, ale není pro ně problém ani odcestovat na týden k moři. Za slovo, které si dali, jsou vděční, protože právě díky tomu má prý jejich vztah pevné a odolné kořeny.

„Vím, že ne každý má to štěstí na báječné rodiče jako my. Ti nám děti kdykoli pohlídají a jsou rádi, že s vnoučaty mohou trávit čas. Mé ani manželově rodině to nevadí, ale najdou se samozřejmě výjimky, které naše počínání nechápou. Jsme pro ně sobci. Slyšela jsem i názor, že jsme si tedy neměli pořizovat potomky, ale tomu já se směji,“ vysvětluje Tereza. „Já jsem takhle šťastná. Alespoň vím, že manžela nezanedbávám, i on potřebuje péči, nejen naše děti. Nechci být jen perfektní matkou, ale i manželkou."

Terezin manžel Petr s ní souhlasí. „Nemyslím si, že by bylo něco špatného na tom vychovávat děti a zároveň budovat vztah. Se syny trávíme dostatek času, a že si občas vyrazíme odpočinout, nevnímám jako něco pobuřujícího. Ti, co to o nás tvrdí, nám jen závidí. To, jak to máme nastavené my, bych doporučil všem. Vztahy by pak měly jinou hloubku.“

Nenechte si ujít:

Reklama