„Adam mi jednoznačně změnil život. Tenkrát, před těmi pěti lety jsem ho ale do vztahu prakticky musela nutit. Bránil se tomu zuby nehty a kdyby to jen trochu šlo a já k tomu byla svolná, scházíme se snad jen kvůli sexu doteď. Moje představy byly ale jiné a já už na partnerství byla zralá a nějaké období úletů už jsem měla tak nějak za sebou,“
vzpomíná Aneta.

„Dnes jsme spolu už pět let a já mám v Adamovi toho nejlepšího kamaráda, parťáka a spolubydlícího v jednom. A v tom je právě ten háček. Mám pocit, že se to, co dělá vztah vztahem, z ničeho nic vytratilo.“

„Bohužel tenhle zásadní fakt vidím jen já. Když jsem asi před rokem přišla s tím, že nejsem spokojená, začal se Adam snažit. Zase jsme spolu pravidelně spali, určili jsme si dva dny, kdy jsme pravidelně vyráželi na rande, a přišla změna. Jenže teprve ve chvíli, kdy jsem odjela sama na dovolenou, což mu vůbec nepřišlo divný, protože si naplánoval svůj program, a podívala jsem se na náš vztah z širší perspektivy, došlo mi, že tahounem jsem u nás jen a jen já,“ říká Aneta a pokračuje ve vyprávění: „A tak jsem se vrátila a přestala řešit, co budeme dělat, jestli někam půjdeme nebo zdali něco podnikneme. Výsledek? Začali jsme se vídat večer před spaním.“

„Teď se cítím zaseknutá na jednom místě. Přemýšlím o tom, co máme, co jsme spolu všechno prožili, a jsem přesvědčená, že je Adam naprosto skvělý a úžasný chlap, ale stačí mi to ke štěstí? Mám žít celý život s parťákem a nejlepším kamarádem místo toho, abych měla chlapa do života a otce svých dětí? Upřímně si to totiž s Adamem takový krok teď nedovedu představit...“
„Mrzí mě, že mu nedochází, že by mohlo být něco špatně, že nevidí, že jsem nešťastná a bojím se, že to jednou neudržím a rozejdu se s ním v nejhorší možný moment...“

Také si přečtěte:

Uložit

Uložit

Reklama