Michal je nejmladší ze všech tří dětí. Kamila se mu naplno věnovala, nebo alespoň si to myslela. Ač se snažila, syn je zcela jiný. Jeho starší bratři velmi brzy vylétli z rodného hnízda a vydali se střemhlav do života. Jsou soběstační a rodiče nikdy moc nepotřebovali. To byla zprvu Kamile velmi líto, ale nyní, když vidí, jak se její nejmladší syn chová, by dala cokoliv za to, aby i Michal byl jako oni. Alespoň by nemusela za syna řešit naprosto vše, co se mu přihodí. „Nemůže si ani sám dojít nabít lítačku na MHD. Nevím, jestli se mu nechce nebo se bojí, aby se neztrapnil, ale prostě to neudělá, raději domu přijde s pokutou od revizora. Tu samozřejmě ani sám nezaplatí. Musím s ním jít já. Už mě to nebaví, manžel to vzdal a nechal vše na mně. Abych ale řekla pravdu, opravdu nejsem nadšená, že se musím starat o kluka, kterému je 21 let a není samostatný.“

Je ovšem paradoxem, že je Kamilin syn takový. Na vysoké škole se pyšní skvělými známkami, chodí i na brigádu, aby si přivydělal. Přispívá rodičům na bydlení. Jakmile ale přijde na nějaké zařizovaní či banální záležitosti jako je praní, potřebuje k tomu maminku. „Několikrát jsem mu oznámila, že si tyhle základní věci musí dělat sám. Pokýval, ale nestalo se tak. Raději se na všechno vykašle. Když se ho zeptám, proč to neudělal, odpoví, že to neumí. Jsem si vědoma, že když mě bude mít neustále za „zadkem“ nic se nenaučí, ale já přeci nemůžu dopustit, aby mi sem jednoho krásného dne přišel například exekutor. Možná si za to můžu sama, ale co mám dělat, když on je tak nepoužitelný.“

Co s tím?

Beáta Tribuček, rodinná psychoterapeutka, se nám k danému problému vyjádřila následovně:

„Vzhledem k tomu, že chodí na vysokou školu, kde výborně prospívá a díky brigádě přispívá i rodičům na bydlení, je velmi malá šance, že se jedná o nějaký druh sociální fobie. Jistá forma nezodpovědnosti a nezájmu patří svým způsobem k dospívání u mnoha mladých lidí. U banálnějších věcí, jako je neschopnost vyprat si své vlastní oblečení, bych matce doporučila, aby tyto povinnosti nevykonávala za svého syna. Jakmile zjistí, že mu nikdo nevypere a nebude mít čisté oblečení, jistě se velmi rychle tyto jednoduché úkony naučí. U nezaplacených pokut buďte razantnější a dejte mu lhůtu k dořešení tohoto problému. Za svým názorem si stůjte, a pokud uvidíte, že se po stanovené lhůtě není sjednaná náprava, odhlaste mu z vašeho domu trvalé bydliště. Pakliže nad mladíkem neustále a za každých okolností matka drží ochrannou ruku, samostatnosti se zkrátka nikdy nenaučí. Buďte jednoduše přísnější, i když to není jednoduché. Děláte to nejen pro sebe, ale hlavně pro syna.“

Čtěte také:

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama