Pro Dagmar byla matka s otcem (68 let) nejkrásnějším, nejstabilnějším párem. Od mala v nich viděla ideál manželství. Čím byla starší, tím více ji fascinovalo, jak elegantně, rozumně dokázali spolu řešit všechny banální i velmi závažné problémy. Ruku v ruce překonali matčinu rakovinu, která se dvakrát vrátila, smrt nejmladšího dítěte, velké finanční problémy atd. Zvláště táta byl pro Dášu symbolem pravého muže. Vždy se o ně všechny postaral, plnil své ženě vše, co jí na očích viděl. I po téměř 50 letech manželce stále nosil každou neděli květinu a dával svou lásku najevo, klidně veřejně. Nebylo tedy ani zrnko pochybnosti, že by něco mohlo být jinak. Že věci nejsou takové, jak by se mohlo zdát, se Dagmar přesvědčila před dvěma měsíci. To, co viděla, ji zlomilo.

„Bylo to na narozeniny mého bratra. Oslava se konala doma. Sešlo se celé příbuzenstvo. Užívala jsem ty chvilky plnými doušky, pak jsem ale pocítila, že jsem měla více alkoholu než bylo třeba. Rozhodla jsem se jít do svého pokoje, který u rodičů stále mám. Omylem jsem ale vešla do místnosti vedle, do jeho kanceláře. Dveře nešly otevřít, tak jsem zabrala. Najednou jsem se ocitla na zemi a nad sebou viděla otce s kalhoty u kotníku a obnaženou tetu. Ač jsem byla opilá, došlo mi, co vidím. Sebrala jsem se a utekla. Nikdo mě neviděl, utekla jsem totiž zadem. O pár domů dále jsem si zavolala taxíka a odjela. Táta mi nepřetržitě volal, já s ním mluvit nechtěla.“

Dagmar samozřejmě začala volat i máma. Té napsala alespoň zprávu, že jela domů, protože se necítila dobře. Celý večer Dáša přemítala, co se to stalo, jak s tím naložit. Vůči otci pocítila zášť. Nenáviděla ho. „Druhý den po oslavě se objevil před dveřmi. Nechtěla jsem s ním mluvit, ale měl náhradní klíče. Vešel a začal vše vysvětlovat. Já se neudržela, dala mu facku, vlastnímu tátovi. Nezlobil se. Pronesl, že si to zasloužil. Řekl mi, že to opravdu bylo jen jednou, mohl za to alkohol a tetino nekončící svádění. Poprosil mě, abych to mámě neříkala. Prý jsme pro něj stále středobodem vesmíru, hlavně máma. V tu chvíli mě uchlácholil a já kývla. S tetou jsem nemluvila, i když mi furt volá a píše. Ona u mě úplně skončila. Každý den mě to pronásleduje. Cítím se na nic. Nemůžu vidět, jak se táta k máme lísá a vědět, to co vím, všem lhát. Usmívat se na mamku, když vypráví, co jí táta koupil, kam pojedou s tetou na výlet atd. Na druhou stranu si uvědomuji, že bych tím nejspíše vše zničila. Vážně nevím, jak dál…“

Čtěte také:

Reklama