Minulý týden jsme uveřejnili výzvu a prosili jsme o sdílení vašeho příběhu či příběhu vašich blízkých, kteří se potýkají s lupénkou. Velice děkujeme za všechny vaše emaily a těšíme se na další!


 Zde je první příběh, statečné tety naší čtenářky Lindy z Východních Čech.
Moje teta (59 let) bojuje s lupénkou asi od svých 30 let. Lupénka se jí objevila nejdříve ve vlasech jako malý flíček. Postupně se jí rozšířila po celé hlavě, během jednoho roku ji měla i na obličeji. Lékaři jí předepisovali jen samé mastičky. Bohužel v osmdesátých letech nic jiného kromě mastiček a koupelí nebylo. Říkali jí, že to má nervového původu. Je pravdou, že zrovna v té době měla nějaké rodinné problémy, vše tedy přikládala právě tomu. I přes veškerou její snahu se nenervovat se jí lupénka začala dál šířit do kostí. Někdy kolem 45 let jí diagnostikovali psoriatickou artritidu. Nastal další kolotoč vyšetření, zahájení nejrůznějších léčebných procedur, braní různých léků atd. Kvůli velkým bolestem kolen podstoupila i operaci. Nic ale nepomáhalo.

Moc ji obdivuji zejména za to, že nikdy neztratila naději v lepší zítřky. Vždy, když jsem ji viděla, se smála. Byla neustále aktivní. Moc ji bavilo háčkování a pletení, jenže s postupem nemoci se svému koníčku už bohužel nemohla věnovat, měla oteklé všechny klouby v těle. Ale nevzdávala se! Začala chodit do posilovny, aby se udržela trochu v kondici. Když už to nebylo možné, našla si další zálibu -  paličkování. Tím si trénovala prsty, které se jí vlivem nemoci začaly kroutit. Chodila na různé kroužky, kde potkala nové lidi. Začala jezdit po výstavách, vede i své kroužky, kde vyučuje děti i dospělé.


Před čtyřmi lety tetě nasadili biologickou léčbu, která doposud probíhá a naštěstí zabírá. Biologická léčba postup nemoci zastavila, psoriatická artritida se přestala šířit dál a ničit kosti. Bolesti už nemá tak velké, jezdí do lázní, což jí taky hodně pomáhá. Zase začíná znovu žít, užívat si každý den naplno tak, jak jen to jde.
 
Psoriatická artritida je nemoc, která se nedá vyléčit, ale biologickou léčbou se dá pozastavit nebo dokonce i úplně zastavit. Přeju tetě už jen samé hezké chvíle, protože po tom všem, co si prožila, si to zaslouží. Vám ostatním, kteří touto nemocí trpíte, chci vzkázat, nevzdávejte se, nepoddávejte se tomu a věřte v lepší zítřky.
 
Děkujeme Lindě za dojemný příběh. Je skvělé číst, že i přes všechny útrapy a problémy způsobené nemocí se její teta nevzdává. Obdivujeme vše, co dokázala i to, jak s nemocí statečně bojuje. 
Na naši výzvu s příběhem můžete reagovat i vy – zde se dozvíte více informací
 
Výzva: Jak se vám žije s lupénkou? Podělte se s námi o váš příběh a získejte dárek
 
Naše články najdete v této záložce „Lupénka“

Reklama