Lucka s manželem bydlí ve dvou generačním domě společně s Lucčinou tchyní. Společně takto žijí již čtyři roky. Vše se zdálo být skvělé. Partnerova matka mladé snaše pomáhala s novorozeným dítětem, což oceňovala. Jenže posledního půl roku se věci změnily. Jak dítě roste, babička se začíná plést do jeho výchovy. Aby toho nebylo málo, do sporu dvou žen se ještě přidal Lucčin manžel. Ten sympatizuje s matkou a svou ženu nazývá amatérkou ve výchově, která by rozhodně měla zkušenější matku poslouchat.
Když Lucka přišla z porodnice domů, byla ráda za to, že tchyně byla neustále po ruce, to sama přiznává. Přeci jen se jednalo o první dítě, tudíž novopečená maminka podléhala stresu. Jak ale malý roste, ženy se stále častěji dohadují ohledně jeho výchovy. Lucie si vyslechne názor okolí, ovšem nemá ráda, když jí někdo přikazuje, co musí dělat a naopak. Přesně takto se chová tchyně. Doufala, že zastání najde u manžela, jenže to se spletla.

Tchyni jsem zprvu taktně naznačovala, že si své dítě chci obstarávat sama. Nelíbilo se mi, jak mi neustále radila, ponižovala mě. Poslouchala jsem například to, co já o výchově dětí vím, ona je matkou čtyři děti, tudíž nejlíp ví, jak se co má dělat. Ať jsem ráda, že mi pomáhá. Cokoliv jsem udělala, bylo špatně. Hned přišla s přednáškou, proč to tak být nemá. Začala jsem toho mít brzy plné zuby. Požádala jsem manžela, který neměl potuchy, co se děje, aby s matkou promluvil. Souhlasil se mnou, tedy do doby než přišel od své matinky. Následně jsem si vyslechla, že matka amatérka, jako jsem já, by měla být vděčná. Neremcat, pozorně poslouchat a učit se. Nevěřila jsem vlastním uším. Teď už se nehádám jen s tchyní, ale i s manželem. Situace doma začíná být šílená, ale já nehodlám ustoupit. Je to moje dítě! Já si ho budu vychovávat, jak sama uznám za vhodné.“

Čtěte také:

Uložit

Reklama