„Pořád si říkám, že to ještě zvládnu, že mi za to Láďa stojí, že je to chlap, kterého jsem si vždy přála, a přeci máme všichni nějaké chyby. Jenže pak se zamyslím nad tím, co všechno je špatně a je mi z toho úplně úzko...“ začíná své vyprávění Ester.

Vztah s Láďou si prý ze začátku nemohla vynachválit. Seznámili je jejich společní přátelé a nad tím, proč je ve svých 43 letech stále svobodný, bezdětný, nerozvedený, se vlastně vůbec nezamýšlela. Vždyť v dnešní době je všechno možné! A jak sama Ester přiznala, zamilovala se hned na třetím rande a věděla, že je to chlap jako stvořený pro ni.
„Minulost mě nikdy u nikoho nezajímala, já žiju přítomností, a tak jsem v tomto vztahu fungovala úplně stejně. Bez domněnek, předsudků nebo strachů.“


„První půl rok byl jako z pohádky. Žili jsme jen sami pro sebe, když to šlo, cestovali jsme a objevovali nová místa. Byly dny, kdy jsme nevylezli vůbec z postele a pak noci, kdy jsme do ní ani nevlezli, protože jsme je třeba celé prochodili venku. Byla jsem naprosto bláznivě zamilovaná a šťastná. Tak moc, že jsem vlastně ani pořádně nestála nohama na zemi a neviděla jsem to, co jsem asi vidět měla,“ vzpomíná na začátky randění Ester.

Zlom v jejich vztahu prý přišel po prvním roce. Tehdy Ester změnila práci a z nespoutaného zamilovaného života se vrátila „zpět do reality“, k povinnostem a kariéře.
„Vzpomínám si na to jako včera. Když jsem Láďovi oznámila s nadšením tu skvělou novinku, že jsem dostala práci snů, byl naprosto vykolejený a přijal to s velkou nevolí. On totiž pracoval vždy velmi nárazově, a tak měl volna opravdu hodně. A tehdy to začalo...“

„Zatímco ze mě se stala pracující žena, z něho se rázem stala nezřízená střela. První přešlapy jsou vlastně v tuto chvíli úsměvné – byt jako kůlnička na dříví, opuštěný byt a zapnutá plotýnka na maximum, byt jako bazén, protože Láďa usnul opilý ve vaně... Snažila jsem se vše brát s humorem a s pozitivní myslí, hlavně, že jsme nevyhořeli, že?! Ale věřte mi, že je velmi vysilující vracet se z práce domů a místo pohody a klidného večera po boku partnera relaxovat, šůrovat, hádat se nebo mít tichou domácnost,“ říká s povzdechem Ester.

„A tyto věčné přešlapy a chyby pokračovaly dál. Láďa začal pít, občas se nevracel na noc domů, někdy dorazil připitý ke mně do práce a dožadoval se mé pozornosti. A pak mi jednou řekl, že to, jak se náš vztah v tuto chvíli vyvíjí, je moje vina, jsem totiž kariéristka.“

„Už nemám sílu na věčné odpouštění. Pokud je jedinou cestou to, že seknu s prací a budeme žít tak jako v prvním roce, má náš vztah vůbec perspektivu? Kolik se toho dá ještě hodit za hlavu?“

Také si přečtěte:

Reklama