Bulvár

Příběh dušičkový

Dnes z vašich zážitků až mrazí. A zdá se, že jen tak nepřestane. Další příběh nám napsala lalica.

hrbitov

Miluji podzim, barevné fábory tančící ve větru, rozevláté pláště žen a dívek a hejna neposedných draků na nebi za městem…

Dobře vím, že podzimní čas s sebou přináší i svátek zemřelých. Každoročně s manželem objíždíme hroby našich blízkých s věnečky a kyticemi. Tak tomu bylo i před 5 lety. Vzali jsme s sebou i vědro, hadříky, smetáček a lopatku. Na hřbitově ještě nebylo moc lidí, jeli jsme raději pár dní předem.

Vybalili jsme z tašky věci na čistění. Já zůstala u hrobu a manžel šel na opačný konec hřbitova pro vodu. Dala jsem se do zametání listí z poklopu. Slunce pomalu zapadalo, jen poslední paprsky zlatily kříž na kapličce naproti.

„Paní, chcete pomoct?“ slyšela jsem najednou za sebou. Přiznám se, že jsem se lekla. Tenký hlásek patřil asi šestileté dívence, a i když nebylo moc teplo, já sama byla v bundě, děvče mělo na sobě letní tričko a sukýnku po zem. Vypadala jako z krajkové záclony. Byla bleďoučká, jen velké modré oči zářily z úzké tváře.

„Ne, ne, to není práce pro malé holčičky, to zvládnu sama. A ty se nebojíš hrát si na hřbitově?“ zeptala jsem se jí.„Ale kdepak, jsem tu denně,“ švitořila a poskakovala kolem hrobů, jako by se ani nedotýkala země.

Přišlo mi divné, že se děvče objevilo samo na hřbitově a že ji nikdo nehledal. Porozhlídla jsem se, kde je manžel, a uviděla jsem jej kousek od kapličky. Najednou se dívenka usmála a se slovy „Tak se mějte, paní, já zas někdy přijdu,“ odtančila do další uličky mezi hroby.

„Prosím tě, kde tolik vězíš?“ zeptala jsem se muže. „Viděl jsi ji?" „A koho, prosím tě?“ odpověděl nabručeně. „No, tu malou holku v bílé sukni!“

Zaťukal si na čelo a začal cídit hrob. Při úklidu jsem zapomněla na malou návštěvnici, ale když jsme odcházeli, viděla jsem u nedaleké ubytovny sedět skupinku lidí. Zeptala jsem se, zda tam někdo nepostrádá malou blonďatou holčičku. Všichni kroutili hlavami, jen nejstarší žena říká: „No, bydleli tu na čas  mladí lidé s dcerkou. Bylo to před 3 lety. Oba dost pili a malá si většinou hrála sama u hřbitova. Jednou ji nemohli najít, zapojili se i sousedé. Našli ji až na druhý den v kontejneru se starými věnci zabalenou do krajkové záclony! Vraha dopadli do měsíce.“

V té chvíli by se ve mně krve nedořezal! Možná to byla holčička z nedalekých domků, ale co když…

Každý rok o dušičkách si na děvčátko vzpomenu. Pokud to byla ta  z ubytovny, snad už její duše nalezla klid, a když se sem minule zatoulalo dítě ze sousedství, asi na ni dávají rodiče větší pozor…

lalica

Děkujeme za mrazivý příspěvek. Máte i vy nějaký? Máte doma malého strašáka? Pořídila jste si halloweenskou výzdobu? Podařilo se vám někoho opravdu vylekat, nebo naopak někdo vyděsil vás? Zažila jste situaci, kdy jste se opravdu něčeho bála? Máte v zásobě nějaký strašidelný příběh? Má se ve vašem okolí vyskytovat bílá paní, ohniví psi nebo zakopaný poklad?

Pochlubte se nám! Svoje příběhy nebo fotky s vaším komentářem můžete posílat až do dnešních 14.00 hodin na e-mail:

redakce@zena-in.cz

Došlé příspěvky budeme v průběhu celého dne zveřejňovat, a ty nejzajímavější, jak už bývá zvykem, odměníme.

   
29.10.2009 - Blog redakce - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] krákorka [*]

    mám husinu!

    superkarma: 0 29.10.2009, 19:17:04

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme