Osud si s námi někdy dokáže pěkně pohrát. Přečtěte si příběh o dilematu naší čtenářky Marty, která kvůli otcově prohřešku sama riskuje vězení. Komplikuje jí to život, bojí se, přišla o milovaného přítele, ale přesto nemá to srdce udat vlastního tátu na policii.

dad

Marta (což je pochopitelně fiktivní jméno) mě oslovila pomocí vzkazů na stránkách našeho magazínu. Slovo dalo slovo a už jsme spolu seděli v kavárně, kde mi nad horkou čokoládou vyprávěla svůj neveselý příběh. Dohodli jsme se, že ho uveřejním, Marta by totiž ráda znala váš názor, milé čtenářky!


Je mi 34 let, donedávna jsem žila spokojeným a klidným životem. Měla jsem báječného přítele, spoustu kamarádů, chodívala jsem často za zábavou. To vše se změnilo v okamžiku, kdy u mých dveří zazvonil táta...

Naši se rozvedli, táta se odstěhoval do malého bytu, a protože vše velmi špatně nesl, uzavřel se před světem. I přes veškeré snahy moje i mé tety se nám ho nepodařilo z jeho ulity vysvobodit. Upadl do depresí, přišel o práci a strašně se zadlužil. Když se pak dal trochu do kupy a našel si novou práci, začaly se na něj splátky dluhů valit jako lavina, táta to neustál a jal se potajmu odvádět peníze z firmy na svůj účet. Chvíli mu to vycházelo, ale brzy na něj vše prasklo a začala ho stíhat policie. A to je chvíle, odkdy jsem se stala součástí jeho příběhu.

Jednoho dne na mě zaklepal, že by potřeboval přespat. O zatykači, který byl na něj vypsaný, se samozřejmě nezmínil, jen že má nějaké problémy.

Den nato u mě zvonili dva detektivové a všechno mi pověděli. Tehdy poprvé jsem kvůli tátovi lhala. Strašně jsem se na něj zlobila, že mi vše zatajil a klidně ze mě udělal spolupachatele, ale neměla jsem to srdce poslat ho pryč. Když jsem se svěřila Tomášovi, svému příteli, oznámil mi, že jsem pitomá, a že jestli tátu neudám, je mezi námi konec, protože kvůli mně nechce jít do vězení. Nemohla jsem mu jeho postoj vyčítat, ale tátu jsem u sebe stejně nechala. Jsou tomu už dva měsíce, co u mě bydlí, a já každý den trnu strachy, kdy se na to přijde. Musím brát prášky na spaní, jinak mě budí strašlivé noční můry, raději nechodím nikam ven, abych se omylem někde neprořekla. Je to pro mě peklo na zemi, ale přesto nemůžu jinak. Je to přece MŮJ TÁTA!

Hodně mě mrzelo, jak se k celé věci Tomáš postavil. Když jsme se v podstatě kvůli tátovi rozcházeli, ještě jsem nevěděla, jak moc mi bude chybět. Pořád ho miluju, chtěla bych ho zpátky, ale vím, že dokud u mě bude táta, nikdy se nevrátí...

Reklama