To, co se Táně v noci zdá, se většinou časem alespoň částečně vyplní. Nebo má minimálně onen pocit, že určitou chvíli již někdy prožila, z toho důvodu sny nikdy nebere na lehkou váhu. Když se Tánina sestra svěřila se svými velmi realistickými sny, které se jí právě teď, pár týdnů před cestou na exotickou dovolenou, zdají, Táňa začala být nervózní. Čím jsou vidiny jejího dvojčete častější, tím více nepříjemně se cítí. Vše dokonce došlo tak daleko, že obě zvažují, zdali se na vytouženou cestu za dobrodružstvím vydat.
„Ihned po zaplacení dovolené, na kterou jsme šetřily opravdu dlouho, se sestře zdál první sen. Na Madagaskaru, kam se chystáme, jsme měly ošklivou nehodu na skútru. Tu jsem já nepřežila a sestra skončila na vozíčku. To bylo jediné, co si zprvu pamatovala. Jak se ale odlet blíží, sen se vybarvuje, vždy se více či méně jedná o to samé. Ségra se budí zpocená a dokonce už i brečela.“ Táňu to samozřejmě chladnou nenechává, přiznává, že má strach. Teď už se bojí i její partner, který oběma ženám cestu rozmlouvá. Ptala jsem se sestry, jestli se nebojí letět, že by se v jejích snech teoreticky odrážela skrytá obava. Ona je ale dobrodruh, vždy se těší na něco nového. Tuhle mou teorii tedy popřela. Začátkem srpna máme odletět, ale obě každý den přemýšlíme, jestli vše nestornovat a raději zůstat doma.“  

Čtěte také:

Uložit

Uložit

Reklama