Reklama


Bylo mi něco přes dvacet, končila mi mateřská a měla jsem nastoupit do práce (ano ano, byla jsem velmi mladá matka:)) Do jaké, to byla otázka, v předchozím zaměstnání jsem byla jen do mateřské na dobu určitou a se svým ekonomickým vzděláním jsem měla tehdy dost široké možnosti. Ale jako z udělání - nebylo nic vhodného. Četla jsem inzeráty, ptala se známých - nikde nic. Až zasáhl můj manžel, který byl tou dobou sám v dost vlivné pozici, a bez mého vědomí mi sjednal pohovor u opravdu velikého zvířete. Předesílám, že jakákoliv protekce se mi odmalinka nadmíru protiví, doma jsem proto po informaci, co muž spískal, dělala cirkus a ječela, že nikam nejdu, ale když mi polovička dala rázně na srozuměnou, že takové příležitosti se neodmítají, povolila jsem. A připravovala se na den D.
Jsem ostýchavá, ve velké společnosti se moc necítím, tak jsem s blížící se hodinou pohovoru cítila mravenčení v břiše a těžknoucí nohy. Zvlášť, když mi manžel důrazně kladl na srdce, jak se tam mám chovat, co říkat a neříkat, a tím mě deptal stále víc. Nedalo se nic dělat, slušně jsem se oblékla a vyrazila do jámy lvové. Pan šéf, s titulem před i za jménem, mě laskavě přijal, a já byla tak ztrémovaná neznámým honosným prostředím i pomyšlením na jeho vysokou funkci, že jsem ztratila řeč - já, normálně dost ukecaná! Za každou cenu jsem se křečovitě snažila neudělat chybu a nemyslila jsem na nic jiného. Zatím se celkem dařilo.
Ale zákon schválnosti zafungoval a zasadil mi podpásovku - v okamžiku, kdy došlo na „neformální" rozhovor o koníčcích, rodinném prostředí atd., jsem položila nejpitomější otázku svého života: „A jak se jmenuje vaše paní?" - podotýkám, že střední školou jsem prošla bez problémů a u maturitní komise mě přesvědčovali, ať rozhodně pokračuju ve studiu na VŠ!
Krve by se ve mně nedořezal, protože jsem přece jen nebyla v takových mrákotách, abych si svůj trapas hned neuvědomila. Měla jsem asi velkou kliku, že pan Velké zvíře myslil rozhodně na něco jiného a něco si čmrkal do zápisníčku, takže snad ani nepostřehl ten nehorázný dotaz, a když zvedl oči, debatoval na jiné téma. Pohovor dopadl přesně tak, jak jsem si myslila, že dopadne: i když bych, jak jsem zjistila později, nastoupit mohla (asi to opravdu neslyšel:)), radši jsem šla pracovat jinam - tam, kde sice nebyla VIP honorace, ale zato tam byla zajímavější a samostatnější práce. Ale tu situaci, kterou jsem musela prožít na přepychovém koberečku, bych nepřála ani svému největšímu nepříteli.:)
Gerda


Milá Gerdo,
pan Velké zvíře byl asi rozený diplomat a vaši otázku záměrně přeslechl. Zřejmě jste se mu líbila (myslím pracovně)