Díky Bohu za babičky! Tedy minimálně za ty, které jsou ochotny podělit se s námi o potěšení z našich ratolestí. Pomineme-li rozmazlování, kterého se většina z nich s chutí dopouští, neexistuje lepší člověk na hlídání. Někdy se to ale zvrtne. Anežka (56) připravila své dceři perné chvilky.

„Simona potřebovala Danečka pohlídat, a tak jsem ráda pomohla. Aby ne! Je to moje první vnouče a už to vypadalo, že se ho snad nikdy nedočkám. Byly mu tehdy teprve dva měsíce a já se s ním poprvé vydala sama na procházku. Těšení se chvílemi střídala nervozita, ale šlo to nadmíru dobře. Vnouček spinkal a já se procházela po parku. Jenže pak se objevily ty staré známé pocity v břiše a já to tu moc neznala,“ vzpomíná Anežka, jak jí první vycházku s kočárkem zkomplikovalo hledání toalety.

granny

„Naštěstí se přede mnou objevila restaurace s dětským hřištěm. Obkroužila jsem ji, zaparkovala a odběhla na toaletu. S nervy na pochodu, že nechávám kočárek bez dozoru. Uklidňovalo mě jen to, že rozhodně nebyl jediný. Byla tam spousta maminek. Když jsem se ve spěchu vymotala z restaurace a uviděla kočárek, spadl mi kámen ze srdce,“ vypráví Anežka, která s ním hned vyrazila k domovu. Daneček poplakával, takže žádné další zdržování nepřipadalo v úvahu.

„Když nám Simona otevřela dveře, musím říct, že se mi ulevilo podruhé. Zvládli jsme první vycházku! Jenže jakmile dcera zvedla vyděšeně oči od syna a upřela je na mě, polil mě studený pot. Z jejího výrazu bylo znát, že něco rozhodně není v pořádku. „Mami! Tohle není Daneček!“ vyjekla a rozbrečela se. No a já s ní,“ popisuje Anežka, které ihned došlo, co se stalo. Vzala před restaurací cizí kočárek!

„Zalarmovaly jsme policii, ale tam už o všem věděli. Měli totiž nahlášen únos dítěte i nález kojence, ke kterému se nikdo nehlásil. Popadly jsme kočárek a utíkaly zpět k restauraci. V hloučku už sepisoval strážník papíry s uplakanou maminkou, jejíhož syna jsem „unesla“. Jak nás viděla, rozeběhla se k nám a Simona zase ke svému opuštěnému kočárku. Naprosto stejnému, jaký jsem přivezla domů. Dokonce i peřinky byly hodně podobné! To ale rozhodně nezmírňovalo, jak moc mi bylo trapně,“ přiznává Anežka s tím, že se všem snad tisíckrát omluvila.

Jediný, kdo situaci neunesl a vynadal jí, byla maminka „uneseného“ miminka. „Nebylo divu! Pochopila bych i to, kdyby mi vyčinila i Simona a vnoučka mi už nepůjčila. Ona to ale naštěstí vzala sportovně. Jen na kočárek přišpendlila velkou placku jako poznávací znamení. Pro všechny případy…,“ dodává babička.

Čtěte také:

Reklama