Reklama

Ahojky,
matika mi vždycky šla dobře. Jenom na základce nemohla paní (tehdy soudružka) učitelka pochopit, jak to, že desetiminutovky u mě kolísají od jedničky do trojky, ale pololetní písemku píšu na jedna vždycky. Prostě
jsem jí nebyla schopna vysvětlit, že mě stresuje časový limit (tedy to vím až teď). Prostě potřebuju čas.
Úplně nejhorší byla hra na zmrzlíka. To se všichni postaví a učitelka říká příklady. Kdo zareaguje první a
správně, může si sednout a hra pokračuje bez něho. Ke konci hry jsem pravidelně zůstávala stát s těmi nejhloupějšími, ačkoli některým, co už seděli, jsem vysvětlovala, jak na počty, a nechávala opisovat domácí úkol.

Prostě nemám v hlavě databázi násobků a všechno jsem pracně počítala. Na střední to taky byla pohoda, akorát maturitu jsem dostala za celostudijní výsledky. Bohužel jsme tenkrát prostě nedostali témata
(nebo jsem je prošvihla) a jen tak na sucho probírat knížku se mi nechtělo. Na vejšce jsem matiku zvládala díky srozumitelnému přístupu přednášejícího, ale doteď tak úplně nechápu, k čemu to všechno bylo. Taky jsem si poprvé ověřila, že málokterý chlap ustojí, když ženská něčemu, co je bráno za techniku, rozumí víc než on. Kluk, se kterým jsem chodila, prostě neustál dobře míněné společné učení a já měla další zkušenost do života.

Vím, že matematika se používá k popisu dějů v přírodě i společnosti. Je to svébytný jazyk, ale pořád mám pocit, že nacpat něco tak složitého, jako je život, do rovnice je prostě nesmysl. Na druhou stranu uznávám, že zatím nikdo nic lepšího nevymyslel a počítače jsou fajn. Obdivuju všechny, co zvládli taje aplikace matematiky, mně to prostě uniká. Dokážu si spočítat, kolik mi mají vrátit v obchodě a denně počítám množství chemikálií, komplikované převody jednotek. Procenta jsou můj život. Ale stejně pořád nechápu, jak může někdo modelovat život pomocí rovnic.
Matematik prostě nejsem, ale nestydím se za to

Eliza

P.S.: Nedávno jsem se potila v noci hrůzou - stála jsem u tabule a měla počítat binomickou rovnici. Nevíte někdo, co to je? :-))


Že by o dvou neznámých? Ale to střílím od boku. :-))) Díky za pěkné matematické povídání.