Víkendové hrátky počasí zacloumaly s nejedním z nás. A když říkám zacloumaly, myslím to doslova… Víkend totiž byl ve znamení větru, a dokonce i zabíjel... Jeho rychlost se pohybovala až na hranici sto čtyřiceti kilometrů za hodinu. Lámal stromy, bral střechy, porážel kůlny. A já se ptám:

Máte nějaký zážitek z víkendového fukejře?

A hned přidám ten svůj…

Venčil jsem našeho miláčka psíka. Pravda, nutno vysvětlit, že pojem psík je v jeho případě hodně eufemistický. Jde totiž o deerhouda – no, však se na něj podívejte na fotce.
Možná to není úplně patrné, ale i přes jeho výšku jde o poměrně lehkého psa. Deer je jeden z největších chrtů, takže jeho tělo je poněkud plackoidní – vysoký, ale úzký hrudník…
Takže jsem našeho miláčka venčil, a co se nestalo: „Cháronku, pojď sem!“
Cháronek se otočil, bohužel bokem k vichřici, a neštěstí bylo hotové. Ať se bránil sebevíc, vítr ho odnesl dobrých pět metrů, než ho pustil ze svých spárů do bahna.
Žádná trága se vlastně neudála, ale pohled na vykuleného Cháronka, kterak nechápe, a periskopicky ohnutou hlavou hledí z bahnité hmoty, stál za to. Smál jsem se celou cestu domů a miláček mi uraženě odfrkával.

Reklama