Nejdříve jsem si myslela, že k dnešnímu tématu nemám co říci. V mém dětství mi občas nějaká přilítla, a i já občas svá dítka plácnu.

Ale vzpomněla jsem si na jeden jazykový tábor před více než 30 lety. Na tomto táboře jsme byli společně s ruskými pionýry. My, abychom se naučili ruštinu, a oni za odměnu. Učitelky nás pořád nutily si s nimi povídat.

Bylo to pro nás namáhavé, ale ne nezajímavé. Jedna dívčina nám vyprávěla o dětství své babičky, asi to bylo ještě za cara. V té době bylo zvykem dávat dětem výprask každý týden, a to preventivně, resp. aby si děti vážily rodičů a starších lidí. Děti se přivázaly k dřevěné lavici a dostaly výprask až do krve. Na bolestivá místa jim ještě nasypali sůl. Nevím, co je na tom pravdy, již nikdy jsem se s touto výchovnou teorií či metodou nesetkala.

Dost často mě mrzí, když se neudržím a pohlavek padne, ale žít s vědomím, že záměrně ubližuji dítěti, a ještě chtít, aby mě mělo za to rádo, to bych nedokázala.

Handa


Uf, tak to zní dost drsně, ale je fakt, že některé josefínské praktiky se od výše popsaného moc neliší, takže asi to pravda bude...

Co byste řekly na takové metody, ženy-in? Jaký trest je ještě přiměřený a jaký už ne? Napište nám na redakce@zena-in.cz!

Reklama