p

Ne, není to pokaždé med přemluvit svého milovaného přítele, zástupce fauny, aby se dobrovolně odebral do dopravního prostředku…

Zatímco můj pes se cpe do auta bez ohledu na to, jestli je, nebo není naše, mé kočky by mi už jen při pohledu na otevřenou přenosku s chutí vyškrábaly oči.

Když jsme se teď stěhovali, měly z toho psychické trauma a například Selena se mnou stále nemluví. I když, včera večer svolila malému pomazlení.

Vím, bylo jí mě líto.

Kočka mojí maminky zase cestuje chuděra v létě každý víkend na chalupu.

Ne, není z toho odvázaná, přestože naši jsou bytostně přesvědčeni, že jí dělá pobyt na čerstvém vzduchu Orlických chor mimořádně dobře.

Nevím, že je nevaruje fakt, že Minda se pokaždé cestou pozvrací, počůrá a její stolice dostane konzistenci šlehaného podmáslí a rozhodně s ní nešetří.

Také nechápu, jak je možné, že si ve svých úctyhodných 16 letech ještě nezvykla. Minda, samozřejmě.

Na druhou stranu znám jednu kočku, je to kocour a patří mému kamarádovi, který se na cestování autem doslova těší. Nejspokojenější je, když se může dívat vzadu z okénka, přičemž si ještě k tomu „zpívá“.

To je ale z říše Felis jediný takto disponovaný zástupce, o kterém vím.

Koně nakládá lopatou!

cKolegyně Dany jsem se ptala, jestli je nějaký fígl na koně, když je potřeba je někam převézt.

Tak například psům se běžně dává Kinedryl, když je jim zle a do auta je člověk většinou nakonec dostane.

Přemluvit ale koně, aby nastoupil do pro ten účel konstruovaného vozíku, asi není právě lehké.

„Víš, někteří koně cestují rádi. Ale zpravidla spíš nechtějí a můžou být velmi urputní v rozhodnutí, že prostě nikam nepojedou,“ vysvětluje. „Pro ten účel se jim dává taková jako pasta, která je mírné sedativum. Můj známý má na to ale jiný gryf. Prý je podle něj nejlepší „nakládat koně lopatou“. A to né po kouskách. Prostě se kůň plácne na plocho po zadku lopatou, což mu nic neudělá, ale díky té ráně jde poslušně vpřed,“ svěřila mi Dana.

To je vcelku vychytané, pokud to zvířeti neublíží… někdy se prostě s koněm přece jen cestovat musí, i když ne tak často jako s menšími zvířaty.

Kam s ním?

V každém případě je před každou dovolenou, když  to není na chalupu, mnoho z nás postaveno před známé nerudovské dilema: Kam s ním?

Vzít miláčka s sebou, nebo ho svěřit do laskavé péče někoho z rodiny, známého, nebo dokonce zvířecího hotelu? Takové hotely jsou sice pěkné, ale také jsou pěkně drahé a navíc, každé zvíře takové změny snáší jinak.

Pro mnohé je proto pochopitelně jednodušší, když se taková dobrá duše, která se postará, raději najde, ale není tomu tak pokaždé.

Navíc jsou i páníčci, kteří si dovolenou bez svého, psa, kočky, fretky, andulky, leguána, hroznýše královského nebo strašilky ani neumí představit.

Kdo by takového páníčka ňufal po ránu, kdyby jeho sklípkan Miloš zůstal doma, no ne?

Reklama