Dříve trávily děti většinu svého volného času venku, hrály na indiány, na schovku, kluci lítali za míčem, holky vozily panenky, skákaly gumu. Jednoduše řečeno, měly spoustu času na hraní. Většina dnešních předškoláků tráví volný čas na nejrůznějších kroužcích – angličtina, tenis, aerobik, balet, hokej, hudební přípravky… Trend „zaměstnávat“ děti se ale přesouvá pomalu od předškolního a školního věku i na batolata. Uvedené aktivity jsou, pokud děti baví, jistě velmi prospěšné. Ale ještě prospěšnějším se jeví, kromě kroužků a zájmových činností, dopřávat dítěti čas, kdy si bude prostě a jednoduše hrát, kdy si vydechne... kdy mu „dáme pokoj“. Toto platí nejen pro školáky, ale i pro nadmíru opečovávaná miminka.


Čím více podnětů, tím lépe?

Poskytnout dětem dostatečně podnětné prostředí neznamená je přesytit. Zásada „čím více, tím lépe“ zde pravděpodobně platit nebude. I děti si ale potřebují od neustálého tlaku odpočinout a třeba jen běhat venku.
„Přespříliš aktivní rodiče, kteří nenechají své potomky nikdy vydechnout, se potom mohou dočkat jejich naprosté závislosti," tvrdí terapeutka a speciální pedagožka, PaedDr. Mgr. Marie Kotábová.

A dále uvádí: „Děti, kterým se naopak podnětného prostředí nedostává, mohou mít v budoucnu problémy s omezeným myšlením, nedostatkem slovní zásoby, navazováním kontaktů s vrstevníky nebo zvládáním základních emocí. Ve výjimečných případech může i u dostatečně inteligentního dítěte dojít k tzv. pseudooligofrenii, což je mentální retardace způsobená nedostatkem podnětů z okolí, tedy většinou od nejbližší rodiny.“

Děti potřebují na své činnosti klid a čas. Neustálé organizování, navíc spojené s dohledem, ve snaze připravit tu nejsmysluplnější činnost bývá mnohdy kontraproduktivní. Z dětí se časem mohou stát nesamostatní jedinci, u kterých se však paradoxně objevuje odpor k veškerým autoritám. „Rodiče by měli být spokojeni, pokud je dítě zaujato vlastní tvořivou činností, a alespoň na chvilku u ní vydrží. Teprve v okamžiku, kdy se evidentně nudí nebo již delší dobu sleduje televizi apod., je vhodné mu nabídnout nějakou aktivnější činnost,“ radí Marie Kotábová.


 

A co hračky?

Po procházce oddělením hraček v každém hypermarketu se mnoha rodičům doslova protáčí panenky (a peněženky). Jako užitečné hračky se jeví především takové, kterými může jejich ratolest různě manipulovat (rozvoj jemné a hrubé motoriky) nebo za ně vydávat zvuky (zvířátka, mašinka apod.), což pomáhá k rozvíjení myšlení a řeči. Děti s hračkami takto manipulují zhruba od batolecího období, to s sebou nese obrovskou touhu po poznání veškerých dosažitelných objektů, a to jak v domácím, tak ve vnějším prostředí. Děti si chtějí všechno osahat, očichat a k nelibosti rodičů i ochutnat.

V předškolním a mladším školním věku hračky začínají hrát své role ve smyšlených příbězích, kdy je hračka uvedena do určitých vztahů, dějů a situací. Hračky slouží i jako přátelé, kterým se děti svěřují se svými pocity, přáními a myšlenkami, což přispívá k rozvoji emocionální stránky dítěte. Tohoto jevu lze velmi dobře využívat při některých krizových situacích. Nejznámější je asi užití při vyšetřování kriminálních činů a při terapiích. Ale není důvodu, proč této schopnosti plyšových medvídků a panenek nevyužít i doma při řešení drobnějších problémů. Např. kouzelný medvídek se místo maminky stane ochráncem Andulky, která nechce kvůli strašidlům usínat sama. Nebo můžete vyzkoušet na své batole, které na několik minut definitivně propadlo záchvatu vzteku a neví, jak z něj vycouvat, promluvit s maňáskem na ruce… Mnoho situací tak jde poměrně nekonfliktně vyřešit, a dokonce si o nich i v klidu „promluvit“.


 

Mé zájmy budou i tvé!

Naše zájmy nemusí být zájmy našich potomků, toto bychom měli mít vždy na paměti. Je velkou a známou chybou, pokud se rodiče snaží prostřednictvím dětí realizovat vlastní nesplněné touhy, ovšem ne každý si to je ochoten přiznat. Dovolte dítěti v rámci možností a bezpečnosti, aby vybíralo aktivity samo. Podporujte ho v nich a poskytněte mu, pokud je to možné, vybavení a prostor. V mladším věku je těžké rozpoznat, k čemu bude mít malý šikula vlohy. Proto mnoho starostlivých a pečlivých maminek přihlásí své předškoláky na několik kroužků zároveň. Pro malé dítě je však někdy takový „zápřah“ velkou zátěží.


 

A jak mohou rodiče přispět k optimálnímu duševnímu vývoji svého potomka?

Stručné shrnutí zní asi následovně - každé dítě potřebuje pro zajištění kvalitního vývoje láskyplné prostředí s množstvím rozmanitých vnějších podnětů. Dalším důležitým faktorem je dostatek času a klidná atmosféra, možnost výběru aktivit, vlastní prostor (což nemusí být nutně samostatná místnost) v rámci bytu, motivace od rodičů, ale také nastavené cíle a, světe div se, i vhodně volená a vyvážená strava. Článek zaměřený na výživu a vývoj dětského mozku najdete na ŽENA-IN zde.
Připomenu jen, že pro optimální vývoj mozku jsou nezbytné především vitamíny skupiny B, které jsou obsaženy např. v celozrnných výrobcích, semenech, ořeších, vaječném žloutku, otrubách, pšeničných klíčcích, pivovarských kvasnicích, čočce, fazolích, sojových bobech, zelené listové zelenině, rostlinných olejích, mléku atd. Dalšími důležitými živinami jsou omega -3 nenasycené mastné kyseliny (DHA, ALA, EPA), ty nalezneme především v tučných rybách, rostlinných olejích, semenech a ořeších. Nezbytná kyselina dokosahexaenová (DHA), která patří do skupiny omega-3 kyselin, je nyní, kromě ryb, nově obsažená i v jednom rostlinném pokrmovém tuku (Rama Idea), ten patrně odstartuje vlnu dalších potravinářských výrobků, které nenakrmí jen náš žaludek, ale i náš mozek.


 

A doporučení na závěr od speciální pedagožky a terapeutky PaedDr. Mgr. Marie Kotábové:

„Je potřeba opatrně rozlišovat láskyplné prostředí od rozmazlování – rozdíl spočívá v nastavení pevných hranic. Dítě by se mělo podílet na rozhodování o sobě samém, ne však mít hlavní slovo a terorizovat svými nároky rodiče."

 

Zdroj: Tiskové setkání  „Cesta do hlubin dětského mozku“ za účasti speciální pedagožky a terapeutky PaedDr. Mgr. Marie Kotábové, dále odborníka na výživu  Doc. Ing. Jiřího Bráta, CSc. a Ing. Radky Šimánkové

Reklama