Jedničkářkou byla na základní škole čtenářka Maryene. První dvojku dostala až v devítce! A jak v jejím stínu obstály tři děti? Každé bylo z jiného těsta...

První příspěvek ke školnímu tématu: Vysvědčení je tu, zaslala čtenářka Maryene...


Krásný den všem na ženě-in, dnes také školákům a zvláště jejich maminkám hezký začátek prázdnin:)
Přestože jsem nebyla šprt, učení mi šlo, takže moje první dvojka se objevila až v deváté třídě ve druhém pololetí z chemie. Proto jsem nikdy nechtěla srovnávat výsledky mých dětí s mými, ani by to nešlo, lidé nejsou srovnatelní a jejich úspěchy také ne.
Moje tři děti, přestože jsem je vychovávala stejně, byly každý z jiného těsta a také ve škole to měl každý jinak. Jeden byl premiant třídy, ani se nemusel učit, druhý ctižádostivý, v učení jsem mu proto  musela i pomáhat a přesto se občas objevila i nějaká trojka. Sám byl z toho nešťastný, přece ho za to ještě nebudu trestat. Třetí trochu flegmatik, přesto samé jedničky. Nikdy jsem neměla ráda postoj učitelů, kteří říkali prostřednímu synovi, ať si vezme příklad ze svých bratrů. On se ale učil více než oni a s větším úsilím měl přesto horší prospěch. Nejsem sice psycholog, ale dítě můžeme srovnávat  vždycky jenom se sebou samým. Jestli se zlepšilo a je dobré ho chvá ;lit a těšit se z toho, nebo jestli se zhoršilo a bylo by dobré v něčem přidat. Někdy zaslouží opravdu větší ocenění dítě, které se snaží, přestože nedosáhne takových výsledků jako dítě nadané, kterému jde jakoby všechno samo. Kdybychom chtěli být všichni stejní, mohli bychom se klonovat. 

Takže vysvědčení jsme oslavovali stejně s prvním, druhým i třetím synem. Žádné velké dary. Pěkná knížka, zašli jsme do cukrárny na zmrzlinu nebo na koupaliště, upekla jsem dort a udělali jsme si hezký den. Udivuje mě, co dnes dostávají děti za vysvědčení. Notebooky, drahé telefony a nevím co ještě. Vždyť přece pěkné vysvědčení a dva měsíce prázdnin, to už je samo o sobě odměnou za jejich úsilí.
Dva starší už vystudovali a mají za sebou střední i vysokou školu, nejmladší syn studuje při zaměstnání a vysvědčení také tedy ještě přinese. Studovat při zaměstnání není žádná legrace a pochválila bych ho, i kdyby jen prolezl s odřenýma ušima, ale bude to jinak. Asi by mu to nestačilo a proto se snaží dělat všechno na 100 %. I když sám říká, že maturitní vysvědčení je stejně jenom papír, občas tento papír otevírá další dveře. Je už sice dospělý, ale neporuším tradici. Za vysvědčení mu upeču jahodový dort.

Maryene

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 28.6.2013: Vízo je tu!

Děti dostávají vysvědčení a mě zajímá, jaká máte očekávání? Pište mi, zda jste přísní rodiče, kteří po dětech vyžadují výkon na 100 procent, nebo zda jste benevolentnější? Pište mi, jestli občas přemýšlíte nad vlastními školními (ne)úspěchy, když vidíte ty vašich potomků?

Anebo se prostě jen pochlubte vysvědčením svých dětí a napište, co si za něj od vás vyslouží? (jen doufám, že to nebude zlomená vařečka a několik jelit na sedacím ústrojí.)

Pokud chcete (a máte odvahu), porovnejte vysvědčení svých dětí s tím vaším ze stejného ročníku a krátce se nad tímto porovnáním zamyslete v nějaké pěkné úvaze.

Své příspěvky posílejte nejpozději v 28.6.2013 do 15.00 hodin na notoricky známou e-mailovou adresu:

Za příspěvek odměním jednu ze čtenářek krásnou knížkou pro děti: Kuřátko ťutík z nakladatelství GRADA.

tutik

Reklama