Zdraví

Přesto všechno to beru s úsměvem

 

S paní Kamilou jsem se seznámila před několika týdny. Byla pozvaná, stejně jako já, na tiskovou konferenci o krevních sraženinách. Kamila zde vyprávěla část svého životního příběhu, který souvisel s jedním z mnohých onemocnění, kterými trpí. S údivem jsem ji poslouchala. Už tehdy jsem věděla, že se s ní musím setkat podruhé.

Po pár dnech jsme se skutečně setkaly. Sedíme u oběda a sympatická Kamila odpovídá na moje zvídavé otázky…

Vypadáte skvěle! Máte hezký obličej, postavu a jste v nejlepších letech. Kdybych nevěděla, že jste nemocná, vůbec bych to do vás neřekla.

Víte, nic jiného mi ani nezbývá. Jsem bojovník. Nikomu bych nepřála všechno to, co mám za sebou já, ale teď vím, co je pro mě důležité. Umím si vážit života. A má vizáž? Bylo to i lepší. Ráda o sebe pečuji. To, že jsem nemocná, nemusí nikdo vědět…

Kdy vám diagnostikovali první onemocnění a čím vlastně trpíte? Já vím jen o trombóze.

Tak jako život, i u mě začalo všechno od narození. Nejdřív mi diagnostikovali vrozenou vadu srdce. Ve dvanácti jsem šla na operaci a po ní mi zjistili rakovinu. Léčila jsem se, chodila jsem na chemoterapii… Naštěstí dnes už beru jenom léky, i když těch vlasů mám méně... Pak přišla trombóza a poškození ledvin. Kromě léků si pravidelně sleduji krev, dávkuji medikamenty a chodím na pravidelná vyšetření. Krev si sleduji doma na speciálním přístroji, který mi na základě žádosti a posouzení mého zdravotního stavu věnovala jedna farmaceutická společnost. Co se týče odborné starostlivosti, většinou navštěvuji Motolskou nemocnici v Praze, na kterou jsem si už zvykla. Je to celkem příjemný pocit, znát všechny doktory…

Co teď děláte?

Jsem v invalidním důchodu. „Díky“ svému zdravotnímu stavu jsem ani neměla možnost nikdy pořádně pracovat. Neustále zdravotní komplikace, operace, pobyty v nemocnicích, lázních, léky, terapie…to všechno byla „moje práce“. A tak bych ráda někde pracovala! Můj stav je teď stabilizovaný. Přemýšlela jsem nad tím, že bych se svými zkušenostmi mohla pracovat v nějaké organizaci nebo sdružení, které pomáhá nemocným. Napsala jsem do jedné, no odmítli mě. Nevím proč. Ráda byla bych užitečná.

A jakou práci byste ráda dělala?    

Ráda bych nemocným lidem pomáhala po psychické stránce. I já jsem měla těžké období a chtěla jsem to skončit. To však nemá smysl. Člověk by měl být silný za každých okolností. Důležité je nevzdávat se, i když je nejhůř. Mnoho lidí, kteří jsou nemocní, má negativní přístup k životu. A to není správné. Ubližuje to nejen psychice, ale i tělu a okolí. Já mám asi štěstí, že se snažím brát všechno z té lepší stránky. A podívejte se! Jsem tu a jsem spokojená!


Bylo pro mě překvapením, když jsem se o vás dozvěděla, že máte dítě.

 
Jsem šťastná, že mám zdravého syna, který mi dělá radost. Ani doktoři do poslední chvíle nevěřili, že se to stane. A stalo se. I když jsem měla přes těhotenství různé zdravotní problémy, nakonec se mi syna podařilo donosit a bez větších komplikací i porodit.  Můj syn má patnáct a aktivně se věnuje sportu. Dopřává si všechno to, co jsem já měla od lékařů zakázané.


Slyšela jsem, že se do vašeho bytu vloupali narkomani…

Ano. Minulý týden jsem kvůli tomu byla na soudu. Bylo to dost nepříjemné.


Jak jste zjistila, co se vlastně ve vašem bytě stalo?

Po několika dnech jsme se se synem a manželem vrátili domů. Syna jsme poslali ať otevře dveře od bytu. Manžel a já jsme zatím vybalovali věci z auta. Syn se vrátil k autu s problémem, že nemůže otevřít dveře. Zjistili jsme, ze v zámku je zlomeném klíč. Do bytu jsme se nakonec dostali oknem. Vevnitř jsme našli „nádobíčko“ po narkomanech. Zjistili jsme, že u nás v bytě si vařili pervitin. Naštěstí, nic cennějšího nezmizelo. Zřejmě hledali jen nějaký dočasný úkryt.

Proč navštívili právě vás? A co ten klíč?  

Taky jsme pátrali po otázce proč a jak. Představte si, že ty narkomany k nám do bytu přivedla má sestra! To byl její klíč! Nejhorší však bylo zjištění, že i má sestra bere drogy. Nechápu jak se to mohlo stát! Ale slíbila, že půjde na léčení.

Je mi líto, ale i zde platí rčení „Když se něco sype, tak pořádně...“

Asi tak. Ale už jsem toho prožila tolik, že na vztek nebo pláč jednoduše nemám místo. Co tím vyřeším? Každý den si říkám, že vše, co se děje, má svůj význam. 
   
18.05.2006 - Zdraví - autor: Natálie Rolková

Komentáře:

  1. avatar
    [6] manki [*]

    Paní Kamilo, přeji, aby Vám optimismus a dobrá nálada vydržela napořád, protože to je asi základ všeho. Vím o čem mluvím, mám také plný invalidní důchod. Nejdřív odchlípení sítnice, těsně před odjezdem k moři, následovalo šest očních operací a pak rakovina kůže. Dávali mi asi tak půl roku života a je to už 8 let, ani se mi nechce věřit, že je to už tak dlouho! Byla jsem taky chvíli v depresi, ale nevzdala jsem to a bojovala. A ještě jsem si řekla, že mi nejspíš ta operace oka zachránila dosud život, protože bych byla u moře a opalovala se a kdoví....A tak se raduji z každého dne, z každé maličkosti a dočkala se i vnoučka, který je mým sluníčkem.

    superkarma: 0 19.05.2006, 22:40:57
  2. avatar
    [4] Věrulinka [*]

    superkarma: 0 18.05.2006, 16:26:27
  3. avatar
    [3] Žábina [*]

    paní Kamilo hodně

    superkarma: 0 18.05.2006, 13:59:59
  4. avatar
    [2] Kayty [*]

    Paní Kamile hodně a neutuchající optimismus.
    Stejně se k rakovině tl. střeva postavila moje bábi. Když ji ji diagnostikovali a prognózovali 2 roky života (je už tady 5 let) tak prohlásila: I kdyby to byl jen jediný rok, měsíc nebo den, já si ho užiju. Jezdí na sedánky s ostatními, co mají stejný problém, užívá si, zdravě žije ... a říká, že je nemoc v hlavě a záleží na každém jak se k tomu postaví.

    superkarma: 0 18.05.2006, 09:50:25
  5. [1] MÁRINKA [*]

    Lidi jako paní Kamila by měli lékaři předepisovat různým "nemocným" místo prášků. Ne každý vážně nemocný člověk se dokáže "sžít" s nemocí. Trvá to hodně dní a probděných nocí, než se propracuje ke stanovisku, že každý den je dar navíc. Jsem rovněž poměrně těžce nemocná, i když na to nevypadám. A nevím (jako nikdo z nás), kolik času mě ještě zbývá. Ale všechen čas si chci užít se svými blízkými. Hodně štěstí a optimismu paní Kamilo !

    superkarma: 0 18.05.2006, 01:12:53

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme