Vládě je to ukradené, děkané se radují a studenti zuří. O čem je řeč? O přemíře slovenských studentů na českých univerzitách.


Přijímací zkoušky na vysokou školu jsou takřka pro každého studenta noční můrou, zvláště v posledních letech, kdy dostat se na vysokou školu je čím dál tím těžší, a to i díky zavedeným TSP (testy studijních předpokladů). Hlavním problémem je ale kapacita různých studijních oborů. V posledních letech přišla do módy tzv. migrace slovenských studentů na české fakulty. Nejžádanější jsou pak zvláště ty prestižní, jako lékařská či právnická. Na těchto fakultách je tak nemožné vyhnout se slovenským studentům. Jeden ze studentů 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity dokonce prohlásil, že už pomalu ani na chodbách neslyší český jazyk.

 

   Proč to tedy naše sousedy tolik láká? Je zde několik faktorů:

  1. Studium v Česku je zadarmo.
  2. Přidělení kolejí je takřka jisté.
  3. Vyšší úroveň vzdělání.

 

Když si tedy sečtete tyto výhody a jiné další, je vám jasné, proč to Slováky tolik láká do česka. Naproti tomu z českých studentů na Slovensko nechce nikdo, především také proto, že by si vysokoškolské studium museli platit.

 

Slovák není cizinec
Hlavním problémem je bezesporu fakt, že Slováci nejsou chápáni jako cizinci, tudíž pro ně neexistuje žádná kvóta, žádný limit, který by stanovil povolený počet pro přijetí slovenských studentů. Ono totiž není v zájmu té které fakulty, aby vůbec takovou nějakou hranici stanovila. Řídí se jednoduchou rovnicí přímé úměry: Čím více zahraničních studentů, tím větší prestiž škola má, a tím více přídavků dostává. Je sice krásné, že české školy budou mít dobrou pověst díky zájmu zahraničních studentů a že budou mít dobré vybavení díky příspěvkům, které jsou na cizince větší, ale jaksi tam budou chybět čeští studenti.

 

Je to zdravá konkurence?

Děkané se ohánějí argumenty typu: “Je to zdravá konkurence, když jsou Slováci lepší než Češi, tak proč by zde neměli studovat.” Ano, zdravá konkurence je sice pěkná věc, ale do jisté míry. Ono se totiž v budoucnu může stát, že všichni ti zdraví konkurenti v Česku vystudují, ale pak se vrátí zpět na Slovensko a my zde nebudeme mít dostatek kvalifikované pracovní síly. Nebo naopak zde zůstanou, a vznikne tak zoufalý nedostatek pracovních míst. To ani nezmiňuji, že mi jistý děkan nejmenované fakulty v Brně sdělil, že u Slováků platí pozitivní diskriminace, kterou mimochodem uplatňuje i na zdravotně postižené a Romy. Je pěkné, že pan děkan dává šanci handicapovaným lidem, ale neměla by být šance na přijetí na vysokou školu stejná pro všechny? Nebo se snad musím zmrzačit, mluvit slovensky a předstírat, že jsem Rom, aby mé šance na přijetí byly vyšší?! Vzpomínám si, když jsem před dvěma lety dělala přijímací zkoušky na Karlovu univerzitu na lékařskou fakultu. Ve třídě jsme byly jediné dvě Češky.

 

Trochu ostré kameny...

Dalším problémem je narůstající nevraživost mezi českými a slovenskými studenty. Čeští studenti jsou naštvaní, že jim Slováci berou místa, a vzniká tak zbytečně zlá atmosféra mezi dvěma národy, které kdysi byli jedním. Osobně proti Slovákům nic nemám, sama mám přátele ze Slovenska, kteří zde studují, a sami mi přiznali, že kdyby se toto dělo na Slovensku, že by po Češích házeli kameny. Trochu ostré.

 

Tento článek rozhodně nemá působit xenofobně či rasisticky. Nezveřejňuji žádná čísla ani jména, nerada bych totiž pošpinila české fakulty, jen se snažím poukázat na pomalu vzrůstající problém, který si jistí lidé prostě bohužel odmítají připustit.     

Reklama