Film režiséra Milana Cieslara nezapadá do řady více či méně veselých a hlavně současných snímků, které tvůrci českých filmů chrlí na plátna kin.

Krev zmizelého je název filmu, jenž se nezaobírá ani obyčejnými příběhy šílenství, ani pohádkovými skřítky a už vůbec ne tolik divácky vděčnou romantikou.


Sám režisér o něm uvádí, že film jde proti srsti a obchází se zcela bez autocenzurních zásahů. Toto chápejme jako důkaz toho, že ztvárnění této filmové novinky nebylo nutně a zcela ovlivněno touhou po komerčním úspěchu. Při tvorbě filmu se kvůli nízkému rozpočtu po penězích prahlo, ale nesvedlo to jeho tvůrce k upachtěné honbě za komerčním úspěchem…

 

Tak ho tedy nelze zařadit do „šuplíku“ s filmy oddychovými nebo úsměvnými.

Zcela jistě patří do přihrádky filmů skutečných, které zanechají v divákovi pocity hořkosti. Hořkosti z celého světa a nespravedlnosti, kterou od věku věků nosí na svých bedrech oběti. Film vás zřejmě nepobaví v pravém slova smyslu, ale jistě ve vašich vzpomínkách nezapadne…

 

Oběti jsou vždy ženy a děti, jak sám řekl, noblesní a historie znalý pan Vladimír Körner, autor scénáře. Jeho totiž fascinuje akt milosrdenství a jako jedinou možnost, kterak s hlavou zdviženou projít válkou, označuje právě stát na straně oběti. Možná by se právě takto dalo krátce vyjádřit, o čem tento film skutečně je.

 

Co bude hrát v prospěch jeho přitažlivost, je herecké obsazení.

Ze záběrů málokdy zmizí paní Vilma Cibulková. Představuje hlavní roli ženy jménem Helga a díky snaživé práci maskérů ji děj může sledovat od mladého věku až do vrásčitého stáří.

V nelehké době před druhou světovou válkou prožila pár těžkých let v horském prostředí a starala se sama o sebe. Teprve poté ji čeká setkání s osudovou láskou, baltským šlechticem a nepřesvědčeným fašistou jménem Arno. V podání mlaďoučkého herce Václava Jiráčka, jenž figuruje v první polovině příběhu, se jejich vzplanutí odehraje v plném proudu válčení a za okolností aktu milosrdenství. Helga se svým tělesným teplem a žárem postará o jeho přežití.

 

V tomto momentě je počata její rezatá dcera Dorli, jak jinak než v představení Ester Geislerové.

Nemá to nijak lehké. Její otec ještě před jejím narozením neunese zrůdnost fašismu a i přes vroucí a zoufalou lásku své zachránkyně, si zahraje ruskou ruletu. Helga bojuje dál jako bezbranná a zneužívaná žena o svůj život. Jejím jediným světlem je její dcerka, o kterou málem přijde. Ještě že ji po boku stojí místní židovský primář jménem Blau, v přesvědčivém podání Martina Huby.

 

Právě on vytahuje Helgu z vagónu vlaku, který odsunuje Němce z hraničních území. Možná je přitom popoháněn vlastními zážitky z přežitého koncentračního tábora. V málokterém filmu je genocida tolik působivě ztvárněna, i přesto, že válečné vyhlazování židů tvoří vedlejší linii příběhu. Primářovy dcery byly dvojčata. Doktor vypráví, že byly odvezeny na jakési pokusy. Tím zpověď o jeho rodině končí a divák si domyslí… V závěru je charakter  této postavy, který je víceméně kladný a zachraňující, také vystaven lidskému pokušení. Jde o dědictví baltských šlechticů a v sázce při úniku před bolševiky padesátých let je půl milionu dolarů. Nikdo není dokonalý i přesto, že o tom divák bude dlouhou dobu přesvědčen...

 

Doporučuji nenechat se odradit tématem války a vybrat si z filmových novinek dnešních dnů právě Krev zmizelého. Je to film, který vám nedá pokoj ani ve dnech, kdy se již obvykle na zážitky ze zhlédnutých filmů dávno zapomíná…

 

Krev zmizelého

 

Režie: Milan Cieslar

Scénář: Vladimír Körner

Kamera: Jiří Macháně

HRAJÍ: Vilma Cibulková (Helga), Ester Geislerová (Dorli), Václav Jiráček (Arno), Martin Huba (Blau), Vladimír Dlouhý (Jost), Ondřej Vetchý (Lubic), Igor Bareš (Čevora), Jiří Lábus (Pepek), Marek Vašut (Kongo Müller)

 

Distributor: Bioscop, premiéra: 10. března 2005

 

Kde hrají film v kinech, najdete ZDE

 

V zítřejším vydání magazínu Žena-in.cz najdete rozhovor s paní Vilmou Cibulkovou

Reklama