Každoročně s nastupujícími prázdninami začíná i Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Již po čtyřicáté se tak toto krásné lázeňské město stává hostitelem návštěvníků, hereckých, režisérských i společensko-politických osobností a hlavně – přehlídky filmů z celého světa.

Letos se koná již 40. ročník. Zahajovací ceremoniál se tak nesl v duchu narozeninové party a s mottem celého letošního festivalu, které zní: “Život začíná po čtyřicítce”, začala ta pravá festivalová sláva.

Křišťálový glóbus za celoživotní dílo si odnesl režisér Jiří Krejčík. I když si posteskl, že jeho dílo končí, aniž bylo naplněno, myslím, že svými filmy se nesmazatelně zapsal nejen do naší filmové historie, ale především do srdcí diváků. Určitě mi dáte za pravdu, když si vzpomenete třeba na Vyšší princip, Morálku paní Dulské, Svědomí, Svatbu jako řemen, Božskou Emu…. Pane Krejčíku, děkujeme…

Další Křišťálový glóbus pak převzal americký filmový herec Robert Redford. Ách jo… milé čtenářky….. Také jste si trošičku povzdychly? Já ano… Podraz, Takoví jsme byli, Zaříkávač koní, Obyčejní lidé, Brubaker či Vzpomínky na Afriku… Osobně nejvíc miluji film Butch Cassidy a Sundance Kid, kde hraje společně s Paulem Newmanem. Tento kousek se nakonec včera večer v Karlových Varech i promítal. Pokud jste ho někdo z vás ještě neviděl a někdy se vám naskytne příležitost, rozhodně si tento skvost nenechte ujít….

No a tím nám tedy ta naše filmová sláva včera začala. V průběhu festivalu se očekává příjezd ještě mnoha zahraničních hvězd, jako například Sharon Stone, která rovněž převezme Křišťálový glóbus a kterou jistě všichni velmi dobře znáte. A nevím jak vám – mně se při vyslovení jejího jména vždy vybaví nepřekonatelná scéna “bez kalhotek” z filmu Základní instinkt… A milovníci válečných dramat, kteří viděli třeba film Zachraňte vojína Ryana, se mohou těšit na návštěvu Jeremy Davise… A to zdaleka není všechno. Chybět nebude ani paní herečka Liv Ulmann a mnoho dalších.

A jako každoročně se samozřejmě dostaví i naše herecké a umělecké osobnosti. A jakkoli bych nyní velmi nerada zněla nějak pavlačově, přiznám se, že můj osobní zážitek z vnímání této skvělé filmové slávy kazí především někteří z nich. Občas mívám pocit, že se MFF účastní jen proto, aby na sebe upozornili a je jim celkem jedno jak. A tak možná ani letos nebudeme ušetřeni záběrů na některé naše celebrity v alkoholovém deliriu, na mnohdy nevkusné chování, které hraničí s trapností… Nevím. Možná to vidím příliš puritánsky a měla bych uznat, že večírky k takovým festivalům prostě patří… Patří, to je jasná věc. Ale přesto mi je za některé naše “V.I.P.”, jak se jim říká, občas dost stydno… Ale konec konců, to je jejich věc.

Já jsem ráda, že MFF v Karlových Varech stále existuje a díky Jiřímu Bartoškovi a Evě Zaoralové se tak každý rok na začátku července stáváme významným místem celosvětového filmového umění.

Reklama