volby

Svým rozhodnutím v přítomnosti tvoříme budoucnost. To není článek do magie. To je prostá realita. Pokud budeme za dva dny u voleb myslet jen imaginárně, nebude naše budoucnost ničím jiným než pouhou iluzí...

Plamenné projevy politiků, kteří žijí a těží z nevědomosti a nedostatku soudnosti občanů, kteří se stále ještě nepoučili, že slib není totéž co realita, jsou stále velmi moderní.

Asi nebudu za tento článek populární úplně v každé domácnosti, ale jako matka čtyř dcer při svých rozhodnutích alespoň zkouším přemýšlet. Přemýšlet o tom, jakou budoucnost bych jim přála a co pro to mohu udělat v přítomnosti.

Rovněž jsem se je vždy snažila vychovat tak, aby jim byla bližší pravda než lež.

A to hlavně vlastním příkladem, protože kdybych si s odpuštěním „cintala pentli“ a následně se má slova ztrácela, nebo byla realita zcela odlišná, těžko by mi příště uvěřily a těžko by si do života odnesly ten správný mustr.

Populární jen na chvilku

Ano, bylo by velice jednoduché, kdybych s platem okolo dvaceti tisíc slíbila svým dětem věci daleko přesahující sto tisíc.

Jistě by se mě zeptaly, KDE NA TO VEZMU.

Mohla bych jim vysvětlit, že očekávám, že vyhraju ve sportce. Věřily by mi? Těžko.

Navíc jsem vlastně ani nezakoupila tiket.

Ovšem kdybych měla děti, které nejsou schopny přemýšlet, nebo děti tak malé, že „z toho ještě nemají rozum“, mohla bych jim slíbit třeba soukromý lunapark a sklidit obdiv a nekonečnou lásku i důvěru.

A teď jde také o mé svědomí. (Mám-li nějaké.)

Copak jim asi řeknu, až ve snaze někde na to proboha vzít způsobím, že na začátku dalšího měsíce nebudu mít ani na školní obědy? Takže si na ně půjčím.

A další měsíc také. Ve finále se dostanu do takových dluhů, že s milými dětmi skončím jako bezboud.

Budou mě milovat? Budou mi ještě věřit?

No, za předpokladu, že jsou skutečně tak hloupé a nechají se dál opájet mými iluzemi, které budou čím dál nesplnitelnější, pak asi ano. Notabene, když najdu viníka své nezodpovědnosti pěkně někde v éteru.

Ovšem rozumné děti si asi takovouto POLITIKOU těžko nakloním.

Představte si, že jste teď ty děti

Celkový dluh vaší maminky se blíží 1,3 bilionu korun. Denně stoupá výše dluhu vaší rodiny o 600 milionů korun.

Vaše maminka ale slibuje každý večer telecí kýtu (zvyšování důchodů a sociálních dávek). Opulentní večeře tak vyjdou na 30 miliard korun.

Za 17,5 miliardy ročně vám maminka míní financovat řidiče, který vás bude vozit do školy (zdravotnictví).

Co dělá maminka ve skutečnosti? Pomáhá vám? Myslíte,  že na to má?

A ona ještě neskončila.

Její velkolepá vize se pohybuje v číslech, které váš rodinný rozpočet převýší několikanásobně.

Maminka zadluží nejen sebe, ale také vás, protože ona tady bohužel nebude věčně a vy její nápady a veselé rozhazování už tak malého kapesného budete muset zaplatit, protože vám to prostě nikdo z věřitelů neodpustí.

Ve finále to nebude o slíbené kýtě, kterou jste jen olízli. Ono to ale nebude ani o smažence, která by byla bývala po nějakou dobu rozhodně ekonomičtější.

Vy budete mít problém se najíst vůbec!

O stavu financí vaší rodiny půjde hovořit jako o průšvihu. A kdo se v něm ocitne?

Ne ne, maminka je z toho venku. Je v důchodu a již nerozhoduje. Jste to vy, kdo teď po nocích brečí.

Konec pohádky o mamince slibotechně, které jste vy, její děti, ve skutečnosti srdečně ukradené. Ona se jen za každou cenu chtěla udržet v roli autority a užívat si výhod z toho plynoucích.

Ona vás použila – už to chápete? POZDĚ!

Co čeká „děti“ „podobné maminky“?

O čem jsou ty plány?

-          Zvýšení daní z příjmů či sociálního pojištění. Malé a střední podnikatele tohle donutí „zavřít své firmičky“. Spolu s nimi půjdou na úřad práce i jejich zaměstnanci. Nárůst nutnosti vyplácení sociálních dávek odnese stát.  

-          Progresivní zdanění. Již dnes hodně lidí raději odvádí své daně v zahraniční. Po zavedení progresivní daně může státní kasa přijít o daleko více prostředků, než by získávala.

To byly jenom příklady. Slibů je víc než zvládla Šeherezáda příběhů.

A kde na to vezmeme?

Cituji „maminku“: „Z budoucího ekonomického růstu!“

Jakého???? Vždyť ze státní kasy se maminka chystá jen ubírat.

Snad jedině daně vybrané z utracených stamilionů, které mamča neinvestovala do kampaně, by mohly něco přinést. To ale není ani na jeden z oněch imaginárních školních obědů.

Chci platit za ošetření, „maminko“

Plošné zrušení poplatků u lékaře? – Patřím na Bulovku. Od doby, co se platí s odpuštěním uslintaných třicet korun a v noci devadesát, se čekárny, vybavení i lůžková část tak neskutečně zvedly, že jsem koukala jako Hurvínek. V čekárně na chirurgii je televize, hromady automatů, nová sedadla, vysunovací dveře… kdo to zaplatil? Nemocnice to koupila pro nás. Ráda budu platit. Zvlášť, když efekt je vidět. Nakonec cigarety mě stojí sedmdesát korun denně. Musela bych se stydět.

Zvýšení dávek státní sociální podpory? – Nechci! Ti, kdo nepracují a sedí doma na podpoře, nechť se mají co nejlépe, a Ti, kdo se snaží vydělat, třeba podnikají, dostanou za snahu pěkně za uši?

Marně hledám spravedlnost.

Navíc: Můj zaměstnavatel bude v nevýhodě, vyvstanou mu problémy a já to pocítím na platu, protože kde by na to vzal? Nechci, aby byl v problému, chci, aby se mu dařilo, jsou v tom peníze pro mou rodinu!

Těch bodů je hodně a jeden je „výživnější“ než druhý.

Všechny ale zavání nejen otevřenou lží, protože nikdo není tak tupý, aby jsa v postavení vysokého politika neuměl ani počítat, ale také modelem „po mně potopa“. A ona přijde.

A topit se v ní budeme jen a jen my.

A co rovnou nevolit?

Jako občan téhle země, který ještě včera cítil hrdost a pýchu nad výkonem českých hokejistů, který se pýřil úspěchem své země a měl plnou pusu slov o malé zemičce, která dokázala, že je plná kvalitních lidí“, bych se musela stydět, že mi je najednou její další osud vlastně u pozadí a že mi nestojí za pár kroků.

Přeji všem hodně rozumu a odpovědnosti k sobě samým!


Zítřejší téma je volební. Cokoli, co k němu máte a já věřím, že mnohé, pište klidně už od teď na redakce@zena-in.cz. Zítra ráno se do našich politiků a stran vrhneme již naostro.

Reklama