Konečně přišel den, kdy jsem s maminkou měly zdobit stromeček. Byl pátek 23. prosince, venku už se šeřilo a maminka svolila ke zdobení. Tiše jako myška jsem čekala v obývacím pokoji, kde už stála borovička, od které se linula vůně jehličí. Mamka začala doslova snášet a dohledávat veškeré baňky, svíčky, cukroví a ozdoby, co na stromečku budou viset.
Když jsme na stromek navěšely vše, co bylo třeba, dívaly jsme se spolu na pohádku. Hned poté jsem byla vyslána do postele, bylo mi teprve deset, takže o nějakém ponocování nemohlo být řeči. Okoupala jsem se a loudala se do svého pokoje, který díky mámině ruce taky dýchal vánoční atmosférou.

Rožnula jsem si lampičku v domnění, že si budu ještě chvilku číst. Jenže já neměla u postele žádný stolek a lampičku jsem si vždy stavěla na postel. Bylo tomu už nějaký ten pátek, co se mi podařilo rozbít krytku. Když jsem nalezla pohádkovou knihu ke čtení, chtěla jsem se posadit a číst. Při mém štěstí se mi podařilo, že při dosedání jsem převrhla lampu, což by ostatně ani nebyl takový problém, kdybych si na ni nesedla. Byla v ní 100wattová žárovka, při dosedu jsem si jen spálila zadek, žárovka sice praskla, ale o střepy jsem se ani nepořezala.

Jako velký hrdina jsem to uklidila a šla spát, pochlubila jsem se mamce až ráno, že mám na zadku pěkný puchýř. Ještě, že moje teta bydlela ve stejné vesnici a dělala zdravotní sestru (teda pořád dělá). Měla doma mast na popáleniny a problém byl vyřešen.

Svátky jsme si užili hezky i když mě bolel zadek.

Dnes na to všichni se smíchem vzpomínáme.
Wanda


Milá Wando,
díky za netradiční vánoční příspěvek a posílám 500 bodíků do VVS
 

Reklama