Reklama

S devítkou se ve finále České Miss 2016 představí Vendula Neumanová (23) z Velešína u Českých Budějovic, studentka teritoriálních studií na Filosofické fakultě Jihočeské univerzity. Do soutěže krásy se přihlásila sama.

Kdyby ses měla představit úplně neznámému člověku maximálně ve dvou větách. Co bys o sobě řekla?

Jsem svá a preferuji upřímnost, takže co si myslím, to řeknu. A chovám se tak, jak chci, aby se druzí chovali ke mně.

Co ráda děláš?

Ve volném čase se věnuji výživě, v té vidím smysl. Před časem mě k tomu „nakoply“ zdravotní problémy, takže mi není lhostejné, co jím. Také sportuji a cvičím malé dětičky, šestileté fotbalisty. Ne že bych je trénovala při hře, ale pracuji na jejich kondici a zpevňování, vymýšlím různé hry. Abych to shrnula, nevydržím celý den doma. Musím pořád něco dělat.

vendy3

A modelingu ses někdy věnovala?

Přímo modelingu ani ne, i když jsem ho vždycky chtěla dělat. Ale byla jsem už na dvou soutěžích krásy. Tři roky nazpět jsem se umístila jako druhá u nás v Budějovicích v Miss Jižní Čechy, to byla moje první zkušenost. Sebrala jsem tehdy všechnu odvahu a přihlásila se. A ono to vyšlo. O rok později jsem tedy zkusila i plzeňskou soutěž Dívka Šumavy. A z toho bylo také druhé místo.

Co ti dokáže udělat radost?

Maličkosti. A tak nějak celkově všechno, za čím je i citová stránka. Třeba když mi někdo koupí kytku a řekne při tom, co cítí. Tím mi udělá největší radost.

Co tě napadne, když se řekne bohatství?

Že může jít nejen o to finanční, ale také o bohatství zážitků, zkušeností. A právě to druhé by měl člověk během svého bytí naplnit, získat spoustu zkušeností. To je pak největší bohatství.

vendy2

Co bys ze svého života vymazala?

Nic. V životě se sice stávají hrozné věci, i mě to samozřejmě potkalo, ale ani tak bych nic z toho nevymazala. Člověka totiž utváří i špatné zkušenosti a já jsem ráda za to, jaká jsem.

Bez čeho bys naopak nemohla žít?

Toho je asi hodně. Nic konkrétního mě právě teď nenapadá, ale určitě bych nemohla žít sama. Potřebuji kolem sebe veselé a pozitivní lidi.

Co tě dokáže pořádně naštvat?

Když mi někdo křivdí. Strašně mi vadí, pokud někdo tvrdí něco, co není pravda. To pak neznám bratra.

vendy1

Vrátila ses ze soustředění v Thajsku. Jak bys zareagovala, kdyby před tebe někdo postavil talíř praženého hmyzu jako uvítací pokrm?

Jé! Hodila bych trochu zděšený obličej, jako právě teď, ale asi bych to ochutnala. Ale hodně záleží, co by na talíři bylo. Kdyby se to tvářilo jako červ nebo šváb, tak to tedy nevím… Muselo by tam být víc brouků, abych měla na výběr. Snesitelnější mi připadá třeba takový cvrček.

Když je řeč o Thajsku, co tě tam nejvíce nadchlo?

Kdybych měla být konkrétní, nadchla mě divadelní show o historii Thajska. A také mě fascinuje povaha místních lidí, jak jsou usměvaví, milí, na pohodu. To u nás, když se na někoho cizího usmějete, jste za podivína.

Čemu by ses chtěla jednou věnovat?

S touto otázkou zatím docela bojuji a doufám, že na ni v brzké době najdu odpověď. Škola mě tak úplně nenaplňuje, takže to bude asi z jiné oblasti. Ale brigádně jsem byla dva roky ve fitku a prošla i kurzem na trenéra. A musím říct, že to mě velmi chytlo. Stejně jako problematika nutričního poradenství. Jednou bych něco takového chtěla studovat, třeba dálkově. Vědět, jak správně jíst, to se hodí i do osobního života! A musím přiznat, že mě tak trochu láká i divadlo. Díky soutěžím jsem v sobě objevila tak trochu komika.

vendy4

Zdroj foto: Lukáš Navara

Čtěte také: