V rámci projektu „Těhotenské týdeníčky“ vám představujeme druhou maminku, kterou redakce vybrala z přihlášek. Dnes se seznámíte s Alenou Švarcovou, pro kterou je její druhé těhotenství radostí, ale zároveň velkou obavou.

Z několika desítek přihlášených maminek jsme redakční radou vybrali tři, které se s námi podělí o radosti a strasti těhotenství a porodu. Těšíme se, že se stanou na čas součástí našich stránek, že s nimi prožijeme vše zajímavé a důležité, změny fyzické i psychické, jak nastávajících maminek, tak jejich rodin. A na konci toho všeho se budeme radovat z narození nového človíčka, který dostane od redakce Žena-in krásnou výbavičku.

Viz Jste těhotná? Přihlaste se a získejte ceny za více než 20 000 Kč!!!

S první nastávající maminkou, Pavlou Kročkovou, jste se mohli seznámit včera (klikni ZDE).

Dnes vám představíme druhou nastávající maminku Alenu Švarcovou

Jmenuji se Alena Švarcová, je mi 35 let a moje profese, než jsem nastoupila na mateřskou, byla zdravotní sestřička. Bydlím ve společné domácnosti se svým stejně starým přítelem a dcerou, které je teď 21 měsíců. Žijeme spolu jen tak, přítel již ženatý byl a znovu se do toho nehrne, což pro mě po těch letech strávených s ním už není problém.

Touto cestou bych se s vámi ráda podělila o veškeré své pocity, jež předcházely mému prvnímu, a provázejí moje současné těhotenství.

Je to pár týdnů, kdy jsme zjistili, že už nebudeme 3, ale 4. Jsem v 10. týdnu těhotenství. Všechno zatím probíhá v pořádku (až na každodenní nevolnosti), ale přesto mám strašný strach! Co když se to zase někomu nepovede!

První těhotenství bylo naprosto super. Pracovala jsem až do poslední chvíle, kdy mě už gynekoložka nuceně poslala na mateřskou dovolenou. Tak jsme se s přítelem těšili na tu naši kočičku a plánovali jí budoucnost asi jako všichni  nastávající rodiče. Prošli jsme všemi možnými vyšetřeními, jen aby ten prcek byl v pořádku. Zvědavost byla silnější, a tak jsme si právě po takovém jednom vyšetření nechali říct pohlaví našeho děťátka. Vše bylo v pořádku, a tak jsem čekali už jen na ten DEN. Holčička měla být naprosto zdravá, ale bohužel přišel šok. Dle našeho názoru vinou lékaře při porodu, dle názoru lékaře selháním uplatněné metody porodu, není a nikdy nebude zdravá. Podařilo se jim ji udusit. Po 30 minutách strašného pekla porodu a dalších asi 10 minutách pokusech o oživení se podařilo. Nechali ji na přístrojích a čekali, jestli to zvládne.

alena s Eliškou

 Co všechno kočičce je, ani nebudu psát. Hodně toho zvládla a nakonec ji pustili i domů. Máme doma nádhernou holčičku, která  bojuje o nejmenší pohyb a život jako lvice, že bychom se my dospělí museli stydět, co ona dokáže. Po tom, co ji vinou někoho jiného hned na začátku života potkalo. Je to dennodenní boj, jak pro mne, tak pro jejího taťku. My mámy to holt máme dané jinak než většina otců.

alena s Eliškou

No a teď ten druhý prcek. Nebylo to ani plánované, prostě to tak přišlo, i když přítel již druhé raději nechtěl. Stačí jedno, které vydá za dva. Mám výčitky vůči holčičce, že teď pro to druhé dělám víc a chci zařídit vše za cokoliv na světě, aby se to nestalo znova. Ale u té první, ač jsem se snažila, nezabránila jsem, aby jí někdo ublížil. Vím, že ona si to neuvědomuje, ale mě to moc trápí.

Jak již jsem psala, jsem v 10. týdnu a tento týden mě čekají první odběry a za 14 dní genetický ultrazvuk. V plánu máme, tak jako u prvního dítěte, vyšetření odebrané plodové vody, abychom věděli, že je vše v pořádku. Již teď přemýšlím, zda si zase nechám říct pohlaví. Je mi totiž úplně jedno, jestli to bude holčička, nebo chlapeček. Víc, než kdo jiný si totiž přeji, aby bylo zdravé. Vím totiž, o čem mluvím.

Zatím podle ultrazvuku máme 26 mm a krásně nám bije srdíčko. Tedy jak pro koho „krásně“. U mne tento opravdu specifický zvuk monitoru totiž evokuje to, co se dělo při prvním porodu, když ji ztráceli, a není to nic příjemného. Tak snad tentokrát, když to bude mít zase někdo jiný v rukách, už si bude dávat větší pozor. Nezbývá mi nic jiného než doufat.

Alena

Čtěte také:

Reklama