Všichni se připravujeme na Vánoce. Honzík pochopil podle výrazu v mé tváři, že úklid je něco jako tantrický sex. Za mými zády čórnul leštěnku a důkladně tím prostředkem promořil celý svůj pokoj včetně palmy, látkového domku, radiátorů, nových závěsů a čistého povlečení. Mezi odsáváním kapaliny z parket povídám: „Tos to vymňouk!“  A z pod nakrabaceného obočí se ozve: „No. Mňau.“

 

 

 Hned jak jsme rozebrali látkový domek a osprchovali palmu, protože obsah leštěnky na metr krychlový výrazně převyšoval normu na osobu, objevila jsem v koupelně prázdnou ruličku od toaletního papíru. Nějak jsem pořád měla pocit, že jsem nový papír doplňovala včera. Nemám ale už velké ambice stran své paměti a navíc jsem v kritických chvílích zcela zmámená životním optimismem, takže jsem prostě sáhla na splachovadlo a hádejte, co se stalo? Třívrstvý. Zakvílela jsem jak potkan v eskalátoru, což vzbudilo v Honzíkovi pocit, že hra začíná, a přišel juknout do dveří. „Být ti o rok víc, uklízíš to sám!“ procedila jsem mezi zuby a pohledem prořízla špičky jeho bačkůrek.

 

 

Sotva jsem zametla půl kila ptačího zobu, které se „vysmeklo“ z pytlíčku, když dostával večeři ptáček Kosáček... zařval můj muž při pohledu do trouby: „Co to je?!“ a pak jsme museli dát na balkon rozpálený rošt s natavenou krabičkou z PVC. Zjevně šlo o kulinářskou specialitu z těstovinových sobů, kterou si tam Honzík nachystal dopoledne a nestihl vše odstranit před večerním pečením cukroví.

 

 

            Jsem unavená, praskly mi oba koutky v puse, nestíhám práci ani domácnost, neudělala jsem závěrečné jízdy v autoškole a mám zablokovanou krční páteř. Ale…

 

            -          můžu se otáčet celým tělem.

 

            -          vanilkové rohlíčky jsou pravděpodobně karcinogenní, ale výborné.

 

            -          je teprve půlka prosince a já mám naleštěnou celou domácnost!

 

            -          jednou si ráda vzpomenu, jak si ve dvou letech chtěl chlapík sám vařit, uklízet, staral se o zvířátka a dokonce po sobě i utíral prkýnko. Bude to dělat v šestnácti? Snad jo.

 

            -          no a v neposlední řadě je tu VYKŇOURÁNÍ. Technika stará jako lidstvo samo. Větu „Představ si, co se mi stalo...! "bych mohla mít napsanou na tričku. Už jsem vycvičila svoje kamarádky, v jaké fázi mě mají přestat poslouchat a kdy mi mají připomenout skutečné starosti lidí z oblastí postižených hladomorem nebo Dádou Patrasovou.

 

            Dneska jsem se vykňourala a pak jsem koupila synovi tričko s nápisem

VŠECHNO SKONČÍ BREKEM.

 

            Dobře mu tak. Snad si nemyslí, že mu na ten jeho nevinnej obličejíček budu skákat věčně. A co vy? Máte naleštěno? A vykňouráno?

Reklama