Pohybovala jsem se vždycky mezi bandou starších kluků, tím se dá vysvětlit i moje (tehdejší?) velmi nízká mentální úroveň.

Začal se kolem mě z ničeho nic ochomýtat jeden z jiného revíru a pořád na mě tak nějak divně čučel. Vypadal v mých očích jako krapýtek chycený přes hlavičku, jenže zval mě do kina, na přehradu, do parku a podařilo se mu to!

Dlouho bylo všechno v kamarádské rovině, ale jednou mi asi chtěl dát pusu, dodneška to nevím určitě, protože sem okamžitě hupla na nejbližší strom a tam setrvala v uraženém mlčení. Jiřík se proměnil v solný sloup a taky mlčel, ovšem z jiného důvodu. Bál se výšek, byl pohybově nenadaný a s hrůzou v oku sledoval, jestli se dostanu dolů, nebo pro mě bude muset nedej bože vylézt.
Ulevilo se mu, když se mé tělo ladným skokem umístilo na pevnou zem bez jeho pomoci, a radostně mi vlepil takovou jednu mokrou hubičku.

Lidi, já chytla takový příšerný třes, který mohl být klidně poslední v mém krátkém životě. Seděli jsme totiž na skále opuštěného lomu a já drkotala, drkotala, drkotala.

Jestli čekáte katarzi, musím vás všechny zklamat.
Randit na hřbitově tvrdošíjně odmítal, jako ostatně všechny moje další nápady a aktivity, a našel si raději jednu takovou "přízemní" a moje plné sexuální žití se o několik let zpozdilo, což jak teď už všichni víte, bylo jediným možným a správným řešením.

Za příspěvek děkujeme Čárině!

Reklama