Na základní školu nevzpomíná Sabina (28) zrovna s láskou. Znudění učitelé a zkostnatělý přístup k vyučování tedy nebylo to, čemu by chtěla vystavovat i svou jedinou dceru. Soukromá škola je ale stojí víc, než původně čekali.

„V našem městě je jediná základka. I já ji navštěvovala, takže mám v živé paměti, jakým způsobem se tam vyučovalo. Učitelé vůbec nešli s dobou. Letargicky do nás biflovali každou hloupost, kterou bylo třeba umět nazpaměť. Dokázali nám otrávit i jinak zábavné předměty. Většina z nás pak musela chodit na doučování, abychom jimi vyučovanou látku vůbec pochopili. A od maminek současných školáků mám potvrzeno, že se tam zastavil čas. Nezměnili se učitelé, ani jejich přístup,“ stýská si Sabina, která se proto rozhodla využít jediné alternativy, kterou jejich bydliště nabízí. Soukromé školy.

kid

„Slyšeli jsme na ni s manželem samou chválu. A během dní otevřených dveří jsme se přesvědčili, že to vůbec není nadnesené. Krásné prostředí, hravý přístup k učení, sympatičtí, mladí učitelé plni elánu. Budilo to v nás tak dobrý dojem, že jsme měli jasno. Simonka bude chodit právě sem! vzpomíná Sabina na rozhodnutí, které rozhodně nebylo unáhlené. S manželem si sedli nad rodinným rozpočtem a zjistili, že to i s na jejich poměry hříšně drahým školným zvládnou. Samozřejmě se značně utaženými opasky.

„Bylo nám jasné, že nezbyde peněz na vyskakování si, ale kvalitní vzdělání za uskrovnění prostě stojí. Jenže to jsme ještě ani v nejmenším netušili, že zaplacením školného naše výdaje neskončí. Ne že by nám škola zamlčela nějaké poplatky a podobně. To ani v nejmenším! Jde ale o Simončiny spolužáky. Tuhle školu si totiž nemůže dovolit každý, a tak se tu logicky sešly děti z bohatých rodin. A to je právě kámen úrazu,“ popisuje Sabina. A hned také vysvětluje, s čím bojují.

Jsme jako chudí příbuzní!

„Tyhle děti mají už v první třídě tu nejnovější elektroniku a drahé, značkové pomůcky. Je mi až do pláče, když k nám přijdou Simončiny spolužačky na návštěvu. Tahají z batůžků poslední modely chytrých telefonů, které si nemohu dovolit ani já. O značkovém oblečení už vůbec nemluvím. Naše dcera tohle všechno logicky špatně nese, je za exota. A to není to jediné. Dalším kamenem úrazu jsou narozeninové oslavy. Jak jsme zjistili, i malé děti tu mají ve zvyku pořádat opulentní party, na které zvou celou třídu,“ kroutí hlavou Sabina a popisuje, jak se rozšoupli rodiče Simončiny nejlepší kamarádky.

„Kromě dětí pozvali i jejich rodiče, aby se s nimi seznámili. Vypravili dokonce autobus, který nás dovezl do jednoho westernového městečka, kde ta super oslava probíhala. Můžu vám říct, že jsem si ji ale vůbec neužila. Mé myšlenky se celou dobu upíraly k dubnu, kdy se narodila naše dcera. Co bude lepší? Znemožnit se oslavou jako u chudých příbuzných, nebo tím, že ji úplně zazdíme? Už teď mě jímá hrůza. Nejde totiž ani tak o naši reputaci, jako o to, jak budou pohlížet spolužáci na Simonku,“ trápí se Sabina. Proto už dokonce s manželem zvažují pro a proti přestupu do původně zavržené státní školy.

Čtěte také:

Uložit

Reklama