Bulvár

„Před revolucí jsem měla černý puntík“

Před revolucí jsem měla, jak já říkám „černý puntík", proto jsem nemohla dělat všechno. Avšak hned v roce 1990 jsem dostala příležitost pracovat jako vedoucí oddělení, kde jsem měla víc jak stovku podřízených," píše čtenářka Ježura k dnešnímu tématu.

Další příspěvek k dnešnímu revolučnímu tématu přišel od čtenářky Ježury. Za komunistů se jí lehce nežilo, sama je dnes vlastně spokojená, ale... ale o tom již níže sama Ježura...


Jsem již ta starší generace, proto pamatuji dobře dobu před revolucí a žiji i v té „novější" době. Budu-li hodnotit vše z pozice jak to vidím jen já za sebe, tak jsem na tom vlastně vydělala. Před revolucí jsem měla, jak já říkám „černý puntík", proto jsem nemohla dělat všechno. Avšak hned v roce 1990 jsem dostala příležitost pracovat jako vedoucí oddělení, kde jsem měla víc jak stovku podřízených. Nebylo to jednoduché, měla jsem těžké sny, ale když se zamyslím dnes, víc jak po deseti letech v důchodu, tak vlastně se mi tato práce líbila. Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.

Toto je opravdu moudré přísloví a platí to nejen o mé práci v té vyšší zodpovědnější funkci, ale i v dnešní době. Je pravda, že já bych asi dnes měla nižší důchod, protože bych měla ne tak zodpovědnou a méně placenou práci, ale na druhou stranu má všechno své plusy a mínusy. Je pravda, že nezaměstnanost je velký strašák. Ze spousty lidí nadělala lenochy, kteří jen natahují ruce, event. kradou. Ti poctivci na to zase nějak doplácí. Je ale také pravda, že kdo chce, ten si práci najde, třeba ne tak rychle jako dřív, ale musí chtít a hlavně se práce neštítit. Co se mi ale opravdu moc „příčí", to jsou ty hodně velké rozdíly mezi „normálními lidmi" a těmi "nahoře" nebo těmi, co zbohatnou velice rychle a snadno a pak si ani těch peněz neváží. Zbohatnout za každou cenu se také snaží nyní majitelé bytů, kterým končí regulace. To bude zase určitě dlužníků a bezdomovců! Já jsem v podstatě člověk skromný, spokojený, nikomu nic nezávidím a vždy přeji jen to nejlepší, proto je mi líto i těch, kteří za svá neštěstí opravdu nemohou. Já si vždy říkám, díkybohu, že jsme zatím s manželem na všechno dva, pro jednoho by to bylo všechno hooooodně těžké!

Ježura

Pozn. red.: Příspěvek neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne: Jak se žilo za komunistů a jak se žije dnes

Jak se vám žilo před sametovou revolucí a jak se vám žije dnes?

Zhodnoťte s odstupem, zda se naplnila vaše očekávání po listopadu ´89. Jak se vám žilo za komunismu a jak se vám žije dnes? Jste spokojená? Vyhovují vám možnosti, které dnešní svoboda a volný přístup k informacím poskytují, anebo vás přivádějí do stresových stavů a bojíte se třeba o práci, důchod...? Chvalte či haňte stav demokracie v Česku: Vaše názory nás zajímají! Posílat je můžete k tématu dne na úterý 16. listopadu 2010. Příspěvky ať jsou dlouhé alespoň jako tento odstavec, tedy pokud chcete mít šanci na získání jednoho ze tří dévédéček s takřka hororově laděného thrilleru Loď smrti, jedna z vás k němu obdrží i třpytivý sprchový gel s diamantovým práškem a minerály Skin so soft od Avonu. Své příspěvky posílejte na redakční e-mail!

Loď smrti

   
16.11.2010 - Společnost - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [7] Introvertka [*]

    jastura — #2 moje mamča už takhle hledá 2 roky Sml31

    superkarma: 0 17.11.2010, 23:24:49
  2. avatar
    [6] Introvertka [*]

    o černých puntíkách nemůžu ani slyšet, před 2 lety jsem pracovala v jednom obchodě a tam se dávaly, a nikdy jsem nepochopila, za co jsem je dostala Sml80

    superkarma: 0 17.11.2010, 23:24:07
  3. [5] ivetinkav [*]

    taky jsem názoru, že kdo chce pracovat tak tu práci si najde, jsem zvědavá až za rok si budu schánět povolání, nyní jsem na mateřské

    superkarma: 0 17.11.2010, 09:47:41
  4. avatar
    [4] marry.lu [*]

    kdo práci chce, tak si ji i najde. hezky řečeno. jen trochu slevit s požadavků, když to nejde nahoře, budu dělat dole, půořád lepší než nedělat nic!!!

    superkarma: 0 16.11.2010, 15:29:28
  5. [3] zázvor [*]

    Líbí se mi skromnost a určitá pokora.

    Takoví bychom měli být všichni.On by ten život byl hned hezčí.

    superkarma: 0 16.11.2010, 15:19:41
  6. [2] jastura [*]

    také jsem zastávala názor, kdo chce, práci si vždy najde. Jenže... teď je taťka už půl roku bez práce, zralý je akorát na návštěvu psychiatra. Buď mu na žádost o práci vůbec neodpoví, nebo mu vmetou do obličeje, že je starý (má 55 let!) a nemá šanci to zvládnout - a může jim vysvětlovat jak chce, že s mnohem složitějšími programy a stroji již pracoval, tak neví, co by na tom neměl zvládnout. Zdraví má z předchozích pracovních let natolik podlomené, že čekáme, kdy přestane chodit (nedejbože používat ruce) úplně. Trpí neustávajícími bolestmi, přesto se stále snaží najít práci a dokud ji měl, stále pracoval... Nezastávám se tehdejší doby, to by mě rodiče museli nafackovat, ale proč má být člověk v 55 totálně odepsaný? Rve mi to srdce, když vidím v jeho očích tolik beznaděje.. Mám strach, že se vzdá úplně - to by ho zabilo.Sml17

    1. na komentář reaguje Introvertka — #7
    superkarma: 1 16.11.2010, 15:08:05
  7. [1] menhet [*]

    Jsem ráda, že se ozval i někdo, kdo byl za komunistů takhle perzekuován, o to větší mám radost, že jste po revoluci našla pěknou práci.

    superkarma: 0 16.11.2010, 14:50:55

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme