Domácnost

Před revizory zmatkuji


Můj problém nikdy nebyl, že bych neměla koupený lístek. Tedy, pokud opominu dětská léta, kdy se každý vesničan, který navštívil město, chlubil tím, že jel bez lístku.

 Samozřejmě jsem si to taky vyzkoušela a po frajerské jízdě městským autobusem, jsem na výstupní stanici pyšně ukázala babičce dva necvaknuté lístky, které mi svěřila s tím, že si nesmírně toužím cvaknout. Babička tenkrát málem omdlela.

Já pak jela asi ještě dvakrát  s necvaknutým lístkem a to díky tomu, že šlo o takový sardinkovač, že jsem se nemohla ani s vypětím všech sil dostat k přístroji na cvaknutí. Navíc jsem usoudila, že do narvaného autobusu se přece žádný revizor nevejde. Ale přece se jednou vešel, ale já měla zrovna cvaknuto a stejně, než se ke mně prodral, tak jsem vystupovala.

Dá se říct, že jsem pak léta revizora neviděla. Záhadně se jich vyrojilo plno v době, kdy zavedli vcházení do městských autobusů pouze předními dveřmi, kde si řidič hlídal, kdo si koupí lístek a kdo ukáže průkazku.

I když vím, že pokaždé lístek mám, stejně zrudnu v době, kdy se ozve: „Kontrola jízdenek, prosím!“ a nejsem rozhodně sama, protože půlka autobusu štrachá, kam vlastně dala ten malinkatý poklad. 

Mám takový zvyk. Hlavně v zimě si všechny lístky strkám do kapes u bundy nebo kabátu a vyhazuju je tak jednou za měsíc. Tedy až mám pořádnou kupku a nevejde se mi tam ani kapesník. Pak si je také házím k nákupu do igelitky nebo do kabelky, do přední kapsy.

A tak se opět jednou ozvalo: „Připravte si jízdenky, revize.“ Já  zazmatkovala a zapomněla, kam jsem si ten dnešní zase dala.  Začala jsem vytahovat kapsy   a hledat správné datum. Jenže ne a ne ho najít. Revizor už stál nade mnou a tak jsem mu jeden v rychlosti a s úsměvem podala.
„To není on,“ odpověděl a také se usmál.
„Jéžííš, promiňte. Já ho mám, ale nevím momentálně, kde!“
„Já počkám.“
Čekal a já vytáhla mou sbírku lístků. Viděl, že to je na dlouho a tak šel „obsloužit“ ostatní a povídal, že se vrátí. Měla jsem štěstí, že zrovna nesloužil nějaký vztekloun, ale normální člověk. Já ho mezitím opravdu našla  a revizor byl šťastný, že důvěřoval nečerné pasažérce.
Jakmile jsem tehdy vystoupila, použila jsem konečně taky jednou koš na zastávce a ne můj domovní. Ale stejně jsem se nepoučila a lístky si dál střádala všude možně. Vždyť jsem do nich přece vrazila dost peněz, tak abych si jich pořádně užila! 

Margaretka
   
13.09.2007 - Dům a byt - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. [4] Haníczech [*]

    Mě taky přijde každý podezřelý a v každém vidím revizora :-)

    superkarma: 0 13.09.2007, 14:42:41
  2. avatar
    [3] MEK [*]

    já bez jízdenky nejezdím,připadá mi,že všichni cestující co jsou v dopravě jsou revizoři,takže na mě to jde taky hned poznat

    superkarma: 0 13.09.2007, 14:29:02
  3. avatar
    [2] arjev [*]

    ˇMůj známý revizorovi podal dvě hrsti jízdenek, aby si vybral . Kapsy u bundy měl jako krtek

    superkarma: 0 13.09.2007, 13:41:31
  4. avatar
    [1] femme [*]

    když se ještě v tramvajích cvakaly na lístky číselné kombinace, tak měla jedna moje kámoška jízdenek celej paklík po nástupu do tramvaje si štípla kousek papíru a podle toho hledala ve své kupce tu správnou kombinaci

    superkarma: 0 13.09.2007, 13:31:08

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme